3 C 156/2019-302 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] se žalobce domáhal určení neexistence pohledávky žalované 1) za žalovanými 3) a 4), vyplývající ze smlouvy o půjčce z [datum], smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], z dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce z [datum] a z notářského zápisu z [datum], s tím, že prvotní smlouva o půjčce z roku 2004 byla uzavřena mezi žalovanou 2) a žalovanou 4). Žalobce uvedl, že žalovaní 1), 3) a 4) sepsali dne [datum] formou notářského zápisu uznání dluhu, dohodu o splnění dluhu a dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, kdy předmětem těchto dohod byl závazek žalovaných 3) a 4) uhradit žalované 1) částku ve výši 4 858 679 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení. Důvodem plnění měla být údajná původní pohledávka žalované 2) ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím za žalovanou 4) ze smlouvy o půjčce z roku 2004 se splatností do [datum], která měla být postoupena smlouvou z [datum] z žalované 2) na žalovanou 1) coby novou věřitelku. Žalovaná 2) pak měla s žalovanou 4) dne [datum] uzavřít dodatek, kterým měla být splatnost posunuta do [datum] a neplnění závazku mělo vyústit v sepsání notářského zápisu z [datum], kdy žalovaný 3) k dluhu žalované 4) přistoupil jako další dlužník. 2. Žalobce tvrdil, že je věřitelem žalovaného 3), má vůči němu vykonatelnou pohledávku ve výši cca 13 milionů Kč a od roku 2014 proti němu vede exekuční řízení sp. zn. 048 EX 91/14, kdy pověřenou exekutorkou je JUDr. [jméno] [příjmení]. Existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení žalobce spatřoval v tom, že bez takového určení by bylo zásadně ohroženo jeho právo na uspokojení jeho exekučně vymáhané pohledávky za žalovaným 3), když vytvořením fiktivního závazku žalované 4) docílil žalovaný 3) postižení majetku žalované 4), což vede k faktickému znemožnění vedení exekuce žalobcem, který může vést exekuci na obchodní podíl žalovaného 3) v žalované 4), který se v důsledku vedení exekuce na majetek žalované 4) degraduje. K osobám žalovaných uvedl, že žalovaná 1) je zřejmě dcerou [jméno] [příjmení], který je jednatelem a jediným společníkem žalované 2), a žalovaný 3) je dlužníkem žalobce a jednatelem i společníkem žalované 4). Žalovaný 3) se dle tvrzení žalobce v průběhu řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 267/2009 postupně zbavoval svého majetku a stejně tomu bylo i v případě žalované 4), jejímž jednatelem a společníkem byl žalovaný 3), a z důvodu jednání žalovaného 3) souvisejícího s převodem obchodního podílu v žalované 4), které mělo sledovat zamezení dražbě exekucí postiženého obchodního podílu, žalobce dokonce podal odpůrčí žalobu, která byla úspěšná. Žalovaný 3) se dále snažil podnítit vedení dalšího exekučního řízení proti své osobě, tentokrát ohledně výživného coby prioritní pohledávce, a v roce 2018 pak dle názoru žalobce přišel s dalším způsobem, jak zabránit žalobci ve vymožení jeho pohledávky, a to se sepisem notářského zápisu, jež je předmětem tohoto soudního řízení. Pohledávka uvedená v notářském zápise z [datum] dle žalobce nevznikla a neexistuje, nebylo doloženo předání peněz dle smlouvy o půjčce z roku 2004 a nevěrohodná je též dlouhá doba splatnosti půjčky do roku 2014, na níž si žalovaní vzpomněli až v roce 2018. Žalovaná 1) v notářském zápise učinila nesporným uzavření půjčky z roku 2004 a dobu její splatnosti, byť se tohoto závazku neúčastnila. Pochybnosti stran vzniku půjčky coby reálného kontraktu byly založeny též tím, že žalovaní 3) a 4) neuvedli, kdy a jak měly být finanční prostředky poskytnuty a přijaty. Žalovaný 3) přistoupil k dluhu a zavázal se jej hradit po 50 000 Kč, byť takovému závazku nikdy nemohl dostát, neboť byl v exekuci. Úmyslem žalovaného 3) bylo dle názoru žalobce vyvolat další exekuci, tentokrát vůči žalované 4) a pokusit se vyvést poslední zbývající majetek. Protože na závazek obsažený v notářském zápise nebylo plněno, podala žalovaná 1) exekuční návrh. Žalovaná 4) nadto o půjčce nikdy neúčtovala a stejně tomu pravděpodobně bylo i v případě žalované 2). Dle názoru žalobce notářský zápis z [datum] nesplňuje zákonné náležitosti, neboť v něm nejsou uvedeny ani doloženy okolnosti, na nichž se pohledávka zakládá, notářský zápis vychází z omylu, a proto je vadný, nevykonatelný a nemůže být exekučním titulem. 3. Žalované 1) a 2) s žalobou nesouhlasily. Uváděly, že žalovaná 2) zapůjčila žalované 4) částku 2 000 000 Kč, z níž žalovaná 4) vrátila toliko 200 000 Kč. Pohledávka ve výši 1 800 000 Kč pak byla postoupena z žalované 2) na žalovanou 1), která je dcerou společníka žalované 2). Žalovaná 1) pohledávku nevymohla a po dohodě s jednatelem žalované 4) byl sepsán notářský zápis, jehož prostřednictvím se žalovaná 4) zavázala dluh splácet. Protože tento závazek nedodržela, obrátila se žalovaná 1) na soudního exekutora. Exekutorka pověřená vymáháním pohledávky žalobce nejprve navrhla smírčí řízení, avšak poté svůj návrh vzala zpět a postihla závod žalované 4), a je tak zapsána v katastru nemovitostí spolu se zástavním věřitelem před pohledávkou žalované 1). 4. Žalovaní 3) a 4) s žalobou též nesouhlasili, přičemž poukazovali na to, že žalovaná 4) o závazku účtovala, a to nejprve v rozsahu částky 2 000 000 Kč, z níž bylo vráceno 200 000 Kč, pročež k zaplacení zůstala částka 1 800 000 Kč. Žalovaný 3) dále tvrdil, že k předání částky ve výši 2 000 000 Kč skutečně došlo, přičemž žalobce neprokazoval opak, ale pouze předkládal své domněnky a spekulace. V samotné smlouvě o půjčce bylo ostatně uvedeno, že k převzetí částky dlužníkem došlo, což obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Určení splatnosti pak nebylo podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce (resp. o zápůjčce) a ze samotného sjednání desetileté splatnosti nebylo možné usuzovat na nekalý úmysl smluvních stran. Za nepravdivé žalovaný 3) považoval též tvrzení žalobce o tom, že si žalovaní měli na závazek vzpomenout až v roce 2018, když již v roce 2007 došlo k částečné úhradě ve výši 200 000 Kč, v témže roce také k postoupení pohledávky a v roce 2014 k uzavření dodatku o prodloužení splatnosti. Žalovaný 3) dále zdůrazňoval, že notáři byly předloženy všechny smlouvy nutné k ověření skutečností, na nichž se pohledávka zakládala, přičemž se jednalo o originály s pravými podpisy smluvních stran, a tedy není pravdou, že by notářský zápis odporoval zákonu. Žalovaná 1) též mohla v notářském zápise učinit podstatné skutečnosti o půjčce nespornými, a to s ohledem na to, že v roce 2007 došlo k postoupení pohledávky na žalovanou 1) coby věřitelku. Žalobce mimoto mohl svou pohledávku za žalovaným 3) exekvovat, avšak jediné, o co se pokusil, bylo kriminalizovat žalovaného 3). Žalovaný 3) měl konečně za to, že žalobce neosvědčil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť nedoložil ohrožení svého právního zájmu či to, proč by se jeho postavení mělo bez požadovaného určení stát nejistým. 5. Ve svých dalších podáních a při jednáních před soudem žalobce mj. poukazoval na to, že žalovaná 1) svým jednáním přinejmenším napomáhala dosažení vyvedení majetku žalované 4) a že účetnictví žalované 4) neobsahuje zmínku o údajné půjčce od žalované 2). Pohledávku ze smlouvy z roku 2004 měl žalobce za smyšlenou a vykonstruovanou k roku 2004, kdy žalovaná 4) začala účtovat o krátkodobém závazku, který však nebyl závazkem z půjčky, nýbrž závazkem vůči společníkovi. Žalovaná 1) zdůrazňovala, že žalobce se ve skutečnosti nesnažil vymoci svou pohledávku za žalovaným 3), ale usiloval pouze o navýšení příslušenství pohledávky. Uváděla také, že žalovaný 3) měl dluh vůči žalované 1), k němuž přistoupil, splácet z prostředků získaných z pronájmu kavárny, a poukazovala na to, že žaloba byla postavena na jednání žalovaných 3) a 4), za něž ona nemůže nést zodpovědnost; zejména tvrdila, že jí nemůže jít k tíži jednání žalované 4), která je jejím dlužníkem. Žalovaný 3) poukazoval na to, že důkazní břemeno ohledně neexistence pohledávky tížilo žalobce, nikoli žalované, a tvrdil, že žalovaná 4) měla účetnictví v pořádku a žádné majetkové machinace neprováděla. V reakci na poučení soudu žalovaný 3) mj. tvrdil, že v roce 2004 byla na účet žalované 4) složena částka ve výši 4 000 000 Kč, sestávající z půjčky ve výši 2 miliony Kč a z částky 2 miliony Kč od společníka, poskytnuté na základě smlouvy o vkladu a snížené o částku 230 000 Kč, která byla bezprostředně po zapůjčení použita na zajištění provozních nákladů žalované 4). Uzavření písemné smlouvy o půjčce z října 2004 mělo dle žalovaného 3) sloužit pouze jako formální stvrzení již uskutečněného závazku, když k předání finančních prostředků došlo již v březnu 2004. Dále žalovaný 3) tvrdil, že v účetnictví žalované 4) bylo od roku 2004 účtováno o krátkodobém závazku ze smlouvy o půjčce, přičemž v roce 2004 byly závazky vyčísleny na 2 022 000 Kč a v roce 2007, kdy došlo k částečné úhradě, na 1 847 000 Kč. 6. Soud během jednání provedl dokazování a z níže uvedených listin zjistil následující skutečnosti: 7. Z výpisu z obchodního rejs