34 C 259/2019-376 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 206/9, druh pozemku zahrada, a pozemku parc. č. 206/10, druh pozemku zahrada, oba v k.ú. , adresa, pod Medníkem a obci , adresa, , zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, -západ a dále po 1. žalovaném zaplacení částky , částka, . Pro případ, že soud nevyhoví návrhu žalobkyně na určení vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitým věcem, se pak žalobkyně domáhala po 1. žalovaném zaplacení částky , částka, , tj. dohromady částky , částka, . Svůj nárok odůvodnila tím, že 1. žalovaný, který je bratrem žalobkyně, nabyl od žalobkyně na základě darovací smlouvy uzavřené dne , datum, pozemek parc. č. 206/9 o výměře 186 m2, označený jako zahrada, a pozemek parc. č. 206/10 o výměře 1185 m2, označený jako zahrada, oba v k.ú. , adresa, pod Medníkem, obec , adresa, (dále také jen jako „darované pozemky“). V čl. VII darovací smlouvy si pak strany ujednaly, že darující se bude domáhat vrácení daru, jestliže obdarovaný se bude k ní nebo členům její rodiny chovat tak, že tím poruší dobré mravy. V následujících letech 1. žalovaný na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 88 m2, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. 206/10 (nyní o rozloze 1097 m2), zhotovil stavbu rodinného domu č.p. 395, který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, . Dne , datum, uzavřeli žalovaní darovací smlouvu, kterou 1. žalovaný daroval 2. žalované pozemek parc. č. , hodnota, , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 395, rodinný dům, pozemek parc. č. 206/9, druh pozemku zahrada a pozemek parc. č. 206/10, druh pozemku zahrada, zapsané na LV č. , hodnota, , pro k.ú. , adresa, pod Medníkem, obec , adresa, (dále také jen jako „předmětné nemovité věci“). V čl. III darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými je pak uvedeno, že obdarovaná je osobou blízkou dárci, neboť s dárcem trvale žije ve smyslu § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle žalobkyně však 2. žalovaná 1. žalovaného navštěvuje v místě jeho bydliště, fakticky bydlí na jiné adrese se svými dětmi a rodiči. V čl. IV oba účastníci prohlašují, že na předmětném daru neváznou žádná omezení vlastnického práva. Toto tvrzení je však nepravdivé, neboť žalobkyně dopisem ze dne , datum, sdělila 1. žalovanému, že od darovací smlouvy uzavřené dne , datum, odstupuje pro porušení dobrých mravů vůči její osobě a členům její rodiny, a to velmi hrubým způsobem, značnou intenzitou a opakovaně. Dle žalobkyně 1. žalovaný porušil morální pravidla tím, že dne , datum, fyzicky napadl značnou silou jejího syna , jméno FO, , čímž mu způsobil těžké ublížení na zdraví, dne , datum, velmi hrubými urážkami napadal slovně a poté i fyzicky manžela žalobkyně , jméno FO, , který sekal zahradu, následně i žalobkyni, ačkoliv k tomu neměl žádný důvod, dne , datum, v domě jejich rodičů a za jejich přítomnosti fyzicky napadl žalobkyni značnou intenzitou ranami do hlavy a způsobil jí mj. poškození dioptrických brýlí v hodnotě , částka, , to vše doprovázeno hrubými urážkami a dne , datum, napadl žalobkyni hrubými urážkami a současně poškodil její auto , jméno FO, , RZ , SPZ, šroubovákem, kterým udělal rýhu přes celý bok na straně spolujezdce a poté tím samým šroubovákem napadl psa jejího syna , jméno FO, a dále fyzicky značnou intenzitou a hrubými urážkami napadl oba syny žalobkyně. Z uvedených důvodů, kdy 1. žalovaný porušil dobré mravy vůči samotné žalobkyni i osobám jí blízkým, od darovací smlouvy pro nevděk 1. žalovaného odstoupila. Dne , datum, žalobkyně obdržela sdělení od právní zástupkyně 1. žalovaného, ve kterém byly žalobkyní tvrzené důvody odmítnuty s tím, že 1. žalovaný se jako bratr žalobkyně nedopustil vůči její osobě nebo vůči její rodině žádného jednání, které by bylo možné hodnotit jako zjevně porušující dobré mravy, přičemž veškerá podání na policii byla shledána jako neopodstatněná. Na toto sdělení žalobkyně reagovala dopisem ze dne , datum, ., právnická osoba, jednání 1. žalovaného žalobkyně dále uvedla, že ten přibližně od počátku roku 2018 změnil své chování vůči žalobkyni jako sestře a obecně vůči její rodině, resp. jejímu manželovi a synům a namísto obvyklé slušnosti se v jeho jednání začaly prosazovat prvky agrese, arogance, vulgarity a provokace. Žalobkyně byla z takového jednání překvapena a zaskočena a domnívala se, že se jedná pouze o přechodné zakolísání v jeho chování. Zdůraznila, že ona sama nikdy nezavdala příčinu, záminku či podnět k nějakým rozepřím. Chování 1. žalovaného se po napadení jejího syna nezměnilo, 1. žalovaný naopak neustále žalobkyni sledoval a pozoruje, co se děje na jejích nemovitostech č.p. 249, které jsou v jeho bezprostředním sousedství. Žalobkyně do tohoto rodinného domu zpravidla jezdí sama i v něm sama pobývá, čehož 1. žalovaný pravidelně využíval a bez svědků jí pravidelně uráží. Poznámky a ataky 1. žalovaného lze označit za závistivé, zlostné a plné vulgarit adresovaných i jejímu manželovi , právnická osoba, . Od napadení syna , jméno FO, 1. žalovaný zcela nedůvodně vyvolával další konflikty a provokoval nejen ji, ale i její rodinné příslušníky, kteří byli ve svých odpovědích na jeho útoky zdrženliví, ustupovali mu a vyhýbali se mu. Na doporučení policie žalobkyně z důvodu ochrany života a zdraví nainstalovala na svém domě kamery. Žalobkyni překvapilo, že na stranu 1. žalovaného se postavili jejich rodiče, zejména pak otec. Žalobkyně se o své rodiče vždy starala, nicméně od dubna 2018 vůči ní, jejímu manželovi , právnická osoba, začali projevovat krajní nepřátelství a ve svém důsledku podporovali agresivitu 1. žalovaného. Posledním okamžikem trpělivosti a víry pak byl okamžik, kdy 1. žalovaný pouze z vlastního nezvladatelného vzteku s připraveným šroubovákem poškodil její vozidlo. Žalobkyně se proto rozhodla, že od darovací smlouvy jednou pro vždy odstoupí. Žalobkyně své sousední nemovitosti původně nabídla k prodeji z důvodu, že je obtěžována a bojí se o své zdraví a stejně tak o rodinu. , adresa, žalovaných a otce , jméno FO, pak vyústilo k tomu, že jmenovaný se domáhá vrácení daru v podobě nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, , které je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , kdy v důsledku tohoto sporného řízení zájemce o koupi odstoupil. S ohledem na skutečnost, že se jedná o rodový majetek nakonec žalobkyně ze svého záměru dům prodat, ustoupila. Odmítla, že by příčinou sporů byla skutečnost, že otec dne , datum, daroval 1. žalovanému rodinný dům s tím, že z katastru nemovitostí vyplývá, že jak žalobkyně, tak i její bratr vlastní každý polovinu původní velké zahrady. Žalobkyně pozemky žalovanému darovala v době, kdy již neměla z rodinného majetku nic, až dne , datum, dostala od své babičky darem vedlejší nemovitost, čemuž předcházela vůle dědečka účastníků, který nastavil rozdělení rodového majetku. , adresa, úrazu nastal v tomto roce, neboť otec žalobkyně s tím nesouhlasil, jak vyplynulo z jeho výpovědi v souvisejícím řízení. Incidentu ze dne , datum, osobně nebyla přítomna, ani v té době o darování ze dne , datum, nevěděla.3. Žalobkyně dále uvedla, že tvrzení 1. žalovaného obsažené v reakci na dopis žalobkyně z , datum, , že žádné z vytknutých skutků se nestaly, se ukázalo jako nepravdivé. Za své jednání ze dne , datum, byl 1. žalovaný rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu. Žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit žalované způsobenou škodu ve výši , částka, . Stran jednání ze dne , datum, pak byl 1. žalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou 3 roky. Namísto toho, aby 1. žalovaný pod tíhou trestního stíhání formálně projevil např. lítost a omluvil se, pokud se týkalo trestního stíhání pro skutek ze dne , datum, , vše popřel a zlehčoval. Další trestní řízení, tj. pro skutek ze dne , datum, pak již dle žalobkyně bylo arogantním projevem 1. žalovaného jako obžalovaného, který vše, co šlo popřít, popřel, špatně si svoji obhajobu domluvil s 2. žalovanou. Nejhorší z projevů 1. žalovaného pro žalobkyni však byla nezastíraná a škodolibá radost, že jejího syna potrestal a způsobil mu takovou újmu na zdraví, která ho provždy vyřadila z možnosti hrát profesionálně fotbal, na který se prakticky od dětství připravoval. Ani tato dvě trestní řízení však nevedla k jakékoliv nápravě v