41 C 8/2022-76 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 177 566 Kč s příslušenstvím z titulu částečně neuhrazené faktury [číslo] ze dne [datum], splatné [datum] a znějící na 247 566 Kč. Uvedl, že žalovaná dne [datum] provedla částečnou úhradu této faktury ve výši 70 000 Kč, kterou zaslala na žalobcův bankovní účet, čímž ve smyslu § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), došlo ke konkludentnímu uznání celého dluhu. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku, avšak žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila. Prostřednictvím svého zástupce žalovaná až dne [datum] zmínila jakýsi dluh žalobce ve výši 148 873,02 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasila, neboť podle ní žalobou uplatněný nárok neexistuje. Uvedla, že faktura nemůže představovat právní důvod vzniku dluhu. Žalobce podle ní dostatečně netvrdil, jak závazkový vztah mezi účastníky vznikl a jeho existence neprokázal. Tvrdila, že uhradila nespornou část pohledávky, čímž však nedošlo ke konkludentnímu uznání dluhu. To obecně nastává až tehdy, lze-li z okolností usoudit, že částečným plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. O takový případ dle žalované nešlo, neboť z předsoudní komunikace bylo patrné, že žalovaná uhradila nespornou část pohledávky a zbytek dluhu neuznávala. Žalovaná také odkázala na čl. 6 smlouvy uzavřené mezi účastníky, podle níž podkladem a nedílnou součástí faktury žalobce coby dopravce je žalovanou coby odesílatelem potvrzená kniha jízd, kterou si řidič nechá každý den po ukončení přepravy potvrzovat odesílatelem. Žalobce však takové podklady nepředložil, a tedy nemohl fakturovat, když svou smluvní povinnost nesplnil. Vzájemnou žalobou pak žalovaná požadovala po žalobci zaplacení částky 60 843 Kč s příslušenstvím, k čemuž uvedla, že žalobce dne [datum] podle § 2053 o. z. uznal svůj dluh v této výši a zavázal se jej uhradit do [datum]. Dále též uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 3. V replice žalobce uvedl, že pro žalovanou v měsíci červnu 2021 nezajišťoval jednorázovou dopravu. Mezi účastníky totiž existovala dlouhodobější spolupráce a závazkový vztah. Žalovaná měla možnost fakturu [číslo] vrátit, což neučinila a namísto toho podle ní částečně plnila. Poté tvrdila, že na úhradu zbývající částky nemá peníze, tedy fakturu nesporovala a dluh uznala. Ke vzájemné žalobě uvedl, že mu není známo, že by uznal dluh vůči žalované. Žalovaná pak ve svém dalším podání opakovala, že uhradila jen nespornou část dluhu a že žalobce neprokázal existenci své pohledávky; naproti tomu žalovaná dle svého názoru podepsanou listinou s uznáním dluhu prokázala svou pohledávku. 4. Soud při jednání provedl dokazování a z níže uvedených listin učinil následující skutková zjištění: 5. Žalovaná společnost vznikla v dubnu 2008 a jejím jednatelem od té doby dosud byl a je [jméno] [příjmení] (viz výpis z obchodního rejstříku k žalované). Žalobce žalované fakturoval částky v rozmezí 243 815 Kč až 517 638 Kč za přepravu za měsíce leden až květen 2021 (viz faktury [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]). Výpovědí datovanou [datum] a podepsanou žalobcem i žalovanou vypověděla žalovaná smlouvu o přepravě [číslo] uzavřenou s žalobcem jakožto dopravcem dne [datum], s tím, že dle výpovědi výpovědní doba činila 1 měsíc a počínala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bude výpověď žalobci doručena (viz výpověď z [datum]). 6. Žalobce jako dodavatel pak vystavil dne [datum] fakturu [číslo] se splatností [datum], prostřednictvím které žalované coby odběrateli vyfakturoval částku 247 566 Kč včetně DPH za přepravu za měsíc červen 2021, konkrétně 22x za trasu 1, 22x za trasu 3 a 22x za trasu 7, přičemž v této faktuře uvedl číslo účtu [bankovní účet] a [variabilní symbol] (viz faktura [číslo]). Dne [datum] žalovaná na bankovní účet žalobce č. [bankovní účet], vedený u [příjmení] [příjmení], převedla částku 70 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] (viz výpis z účtu žalobce). V upomínce z [datum], adresované žalované, žalobce uvedl, že při kontrole dokladů zjistil, že na fakturu [číslo] bylo uhrazeno pouze 70 000 Kč a vyzval žalovanou k úhradě zbývajících 177 566 Kč (viz upomínka z [datum]). Předžalobní výzvou z [datum] žalobce prostřednictvím své zástupkyně vyzval žalovanou opětovně k úhradě 177 566 Kč z titulu objednané a provedené dopravy dle faktury [číslo] (viz předžalobní výzva). Na tuto výzvu reagovala žalovaná prostřednictvím svého zástupce dopisem z [datum] tak, že faktura není důvodem vzniku pohledávky a že žalovaná nárok žalobce odmítá. Uvedla také, že nespornou část pohledávky uhradila a konstatovala, že žalobce dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalované ve výši 60 483 Kč. Tvrdila, že jí dále vznikla škoda na zásilkách ve výši 55 446 Kč, požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 10 653,02 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč a dále náklady zastoupení, celkem 147 873,02 Kč (viz dopis z [datum]). E-mailem z [datum] zástupce žalované sdělil zástupkyni žalobkyně, že jí zasílá repliku a předžalobní upomínku a že totéž pošle i poštou, na což zástupkyně reagovala tak, že příjem e-mailu potvrdila a sdělila, že se věci bude věnovat po [datum] po své dovolené, na což zástupce žalované reagoval přáním hezké dovolené (viz e-mailová komunikace mezi zástupci z období 20.- [datum]). 7. Soud dále zjistil, že žalobce jako dlužník a za žalovanou jako věřitelku [jméno] [jméno] podepsali dne [datum] dokument s názvem„ uznání dluhu“, v němž byla uvedena výše dluhu 60 843 Kč a důvod vzniku dluhu„ ztracené zásilky, viz podrobné zprávy a čísla ztracených zásilek, které vznikly u dlužníka, viz podrobné informace níže v tomto uznání pod trasou L07“. Dále zde bylo uvedeno, že se žalobce zavazuje uhradit celkový dluh nejpozději do [datum] převodem na účet nebo v hotovosti a pro případ prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení. Ničeho bližšího k důvodu vzniku dluhu v dokumentu uvedeno nebylo (viz uznání dluhu z [datum]). 8. Soud zamítl návrh na dokazování pracovními smlouvami, které žalobce uzavřel se svými zaměstnanci, neboť považoval za nadbytečné prokazovat, zda má žalobce jako podnikatel zaměstnance. Pro nadbytečnost též soud zamítl návrh na dokazování výpovědí takových zaměstnanců, neboť s ohledem na svůj níže uvedený názor nepovažoval za nutné blíže zjišťovat, zda tito zaměstnanci vykonávali přepravu pro žalovanou a zda v červnu 2021 vykonali ty konkrétní cesty, které byly vyúčtovány fakturou [číslo]. Za nadbytečný soud pokládal též účastnický výslech žalobce, neboť výslech účastníka je namístě až tehdy, nelze-li prokazovanou skutečnost zjistit jinak, což nebyl tento případ. Soud též zamítl návrhy na dokazování kontrolním hlášením žalované a knihou jízd žalobce, neboť dospěl již na základě jiných důkazů k závěru, že žalovaná žalobci dlužila jím požadovanou částku, k čemuž další dokazování nebylo zapotřebí. Soud nepokládal za nutné provádět podrobnější dokazování k existenci pohledávky žalobce, neboť se v této věci uplatnila domněnka uznání dluhu žalovanou, pročež bylo na žalované, aby prokazovala neexistenci pohledávky, nikoli na žalobci, aby prokazoval existenci pohledávky (k tomu viz níže). 9. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce a žalovaná uzavřeli v roce 2019 smlouvu o přepravě. Dne [datum] žalobce a žalovaná, za níž jednal [jméno] [jméno], který nebyl jednatelem žalované, podepsali dokument s názvem uznání dluhu, v němž bylo uvedeno, že se žalobce zavazuje zaplatit částku 60 843 Kč do [datum] s tím, že mělo jít o dluh z titulu ztracených zásilek, které měly být v dokumentu blíže specifikovány, avšak ničeho dalšího k nim zde uvedeno nebylo. Žalobce žalované následně přinejmenším v měsících lednu až červnu 2021 fakturoval částky za přepravu. Žalovaná v květnu 2021 smlouvu o přepravě vypověděla, o čemž se žalobce dozvěděl [datum], kdy výpověď podepsal, přičemž měsíční výpovědní doba uplynula na konci června 2021. Ještě za měsíc červen 2021 žalobce žalované vyfakturoval za přepravu fakturou [číslo] částku 247 566 Kč, splatnou [datum], z níž žalovaná uhradila dne [datum] pod variabilním symbolem uvedeným v této faktuře na účet žalobce částku 70 000 Kč. Žalobce pak žalovanou upomínkami ze dnů [datum] a [datum] vyzýval k úhradě zbývající částky 177 566 Kč. Až dne [datum] žalovaná prostřednictvím svého zástupce sdělila žalobci, že uhradila pouze nespornou částku dle faktury a že zbytek neuznává a sama požadovala po žalobci úhradu částky 147 873,02 Kč. 10. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 11. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 13