8 C 257/2021-28 — Okresní soud Praha-západ

Manžel [celé jméno manžela] se svou žalobou domáhal rozhodnutí soudu, kterým by bylo rozvedeno jeho manželství s [celé jméno manželky], uzavřené dne [datum] v [obec]. Svou žalobu odůvodnil tím, že manželství bylo zpočátku spokojené, narodily se dvě děti, které jsou nyní již zletilé. V manželství postupně docházelo k neshodám, zejména finančním, plynoucím z dluhů jejich syna, které se s ním pokoušeli neúspěšně řešit. Manželka pak bez vědomí manžela uzavírala různé půjčky, vzniklé závazky odmítá řešit a neinformuje ho. V současné době spolu sice bydlí v jednom domě, avšak nehospodaří spolu a intimně se nestýkají. Manželka uvedl, že s rozvodem manželství nesouhlasí. Vůbec nechápe, proč je podána žaloba, manželství je zcela funkční, účastníci spolu žijí manželským životem, mají intimní styky, pracují spolu na zahradě, grilují, tráví volný čas společně. Jedinou otázkou jsou finanční neshody, které lze řešit. Manžel byl v minulosti nemocen, pečovala o něj, chtěla pomoci synovi s dluhy, neřekla vše manželovi proto, aby ho nezatěžovala v době nemoci. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že účastníci manželství uzavřeli dne [datum] v [obec]. U manželky se jedná o manželství první, u manžela také o první. Manželka je české národnosti, státní příslušnosti ČR, manžel je též české národnosti, státní příslušnosti ČR. Manžel vypověděl, že žijí s manželkou ve společné domácnosti, manželka pere pro oba, vaří, ale on s tím není příliš spokojen. Každý mají svůj účet, pokud jde o platby za energie a vodu, platí každý něco. Intimní soužití funguje, ovšem pouze po požití alkoholických nápojů. Ve volném čase, přijde-li návštěva, společně grilují, společně také pracují na zahradě, jeho však tato práce nebaví a zatěžuje. Nejvíce ho v manželství trápí finanční problémy, kdy o podrobnostech zadlužení ani není dostatečně informován. V manželství je nespokojen už asi dvacet let. Žádnou odbornou pomoc nevyhledal, neboť se domnívá, že se lidé nemění. Když onemocněl, manželka se o něj starala, za to je jí vděčný. Má představu, že po rozvodu se společný dům, který je zatížen zástavním právem, prodá, a každý z manželů půjde svou cestou. Později ještě doplnil, že intimní soužití již nyní neprobíhá (což však manželka popřela), nicméně stále manželé sdílejí společnou ložnici. Připustil také, že byli nedávno spolu v restauraci. Manželka vypověděla, že manželství účastníků funguje normálně, volný čas tráví společně v dobrém počasí hlavně venku, nikoliv pouze když přijde návštěva. Probíhá i intimní soužití, rozhodně ne jen tehdy, pokud si dají skleničku vína. Jezdí stále na jednodenní výlety společně, často i s milovaným vnoučkem, na dovolenou ne, ale to nejezdili ani v minulosti. Než manžel onemocněl, měli společný účet, poté si na příjem důchodu zařídil svůj účet, ani pak však neměli spor o to, co má kdo zaplatit. Manželka splácí půjčku převyšující 300 000 Kč, kterou si vzala, aby pomohla synovi, který je zadlužený. Na domě vázne skutečně zástavní právo, též pro dluhy syna, zástavní smlouvu však podepsal i manžel. Podle § 687 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni spolu žít, být si věrní, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Podle § 688 o. z. manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících a uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nejsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky k tomu, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Manželství účastníků dosud není natolik rozvrácené, aby neplnilo své společenské funkce. Manželé dosud žijí v jednom domě, spí v jedné ložnici, minimálně donedávna fungovalo mezi nimi i intimní soužití, manželka uvedla, že dosud probíhá. Manželé spolu tráví čas nejen v domě a na zahradě, ale i na veřejnosti a ve společnosti. Hospodaření je stále prakticky společné. Manžel pouze deklaruje, že někdy v neurčitě vzdálené budoucnosti (vázáno na zajištění bydlení v zařízení pro seniory pro jeho matku) uvažuje o odděleném bydlení, žádné praktické kroky k tomuto směřující však dosud neučinil. Jeho dosavadní přístup k soužití s manželkou rozhodně nesvědčí o tom, že je (jak uvedl) již dvacet let v manželství nespokojen. Je nepopiratelné, že mezi manžely panují rozdílné názory na některé otázky, zejména pokud jde o způsob hospodaření a vznik dluhů, samotný rozvod však rozhodně finanční problémy nevyřeší, spíše naopak (vedení společné domácnosti je vždy levnější než dvou oddělených). Lze porozumět i nespokojenosti manžela s tím, že o vznikajících dluzích nebyl včas informován, vysvětlení manželky, že ho chtěla uchránit stresu v době nemoci, lze sice pochopit, nicméně nešlo o vhodný postup, narušila tím manželovu důvěru. Tato ztráta důvěry spolu s finančními problémy je dle soudu hlavní příčinou současných problémů mezi manžely, které však soud přesto nevidí jako nepřekonatelné, i s přihlédnutím k délce trvání manželství. S ohledem na skutková zjištění soud žalobu považuje nyní za minimálně předčasnou a v tuto chvíli i nedůvodnou, proto ji zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny.