36 C 109/2020-1054 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal žalobou z , datum, , aby žalované vyklidily nemovité věci, uvedené ve výroku, protože je užívají, což ostatně potvrdily ve svém vyjádření, aniž by k užívání měly právní důvod. Žalobce se stal vlastníkem předmětných věcí vydražením v dražbě , datum, , přičemž nabytí vlastnického práva mu bylo potvrzeno o den později. Žalobce neposkytl žalovaným žádný právní titul k užívání nemovitých věcí, přesto žalované v užívání nadále pokračují i přes výzvy vyklizení. S ohledem na agresivní jednání zejména první žalované mu nezbylo, než podat žalobu; nadto musel čekat na výsledky zbytečných řízení o neplatnost dražby.2. Žalované a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , který je podporoval jako vedlejší účastník, navrhli žalobu zamítnout, protože celá věc má původ v nezákonném a nespravedlivém insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Praze pod , spisová značka, , jehož historii a předchozí postupy věřitelů žalované popisovaly v četných vyjádřeních k této věci, aniž by zdejší soud považoval za nezbytné tyto skutečnosti opakovat, protože nemají přímý vztah k žalobě na vyklizení, nýbrž především k ins. řízení první žalované. Dále žalované namítly, že byly podány žaloby na neplatnost dražby. Žalované nezpochybnily, že předmětné věci užívají, naopak se vyjádřily, že musí věci zabezpečovat, protože jsou „vězni“ nastalé situace (vyjádření k žalobě čl. , Anonymizováno, ).3. Soud nevyhověl žádosti první žalované o odročení druhého jednání, protože ji hodnotil jako nedůvodnou, obstrukční, podanou krátce před konáním jednání, s tím, že se podle obsahu přiložené lékařské zprávy ani nejednalo o zdravotní překážku, která by měla bránit v samotné účasti na jednání; první žalované byl toliko doporučen klidový režim. Soud při nevyhovění přihlédl též k dosavadnímu procesnímu jednání žalovaných v této věci, jehož obecným smyslem bylo oddálit rozhodnutí ve věci samé; ostatně obdobné žádosti podávala první žalovaná též v souvislosti s prvním jednáním v této věci.4. Soud zamítl při druhém jednání důkazní návrhy žalovaných na provedení- spisu Krajského soudu v Praze v insolvenční věci , spisová značka, 21769/2013- stížnostního spisu Krajského soudu v , jméno FO- spisů zdejšího soudu zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka- spisu k soudní věci ochrany osobnosti , spisová značka- videozáznamu (, datum, )- žalob na neplatnost dražby- listin z kárného řízení soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a podnětů a odpovědí na ně v rámci dohledu nad ins. řízením první žalované,a to z důvodu, že uvedené návrhy sice směřovaly k prokázání tvrzení žalovaných ve vztahu k insolvenčnímu řízení první žalované a k navazujícím soudním řízením, nicméně z hlediska předmětu řízení o vyklizení byly zcela nadbytečné, protože po zjištění, že jsou výsledky dražby, v níž nabyl žalobce vlastnické právo k věcem, neměnné, by mohl žalovaným prospět jedině důkaz o tom, že mají k předmětným věcem nějaký užívací titul. Žádný ze zamítnutých důkazních návrhů k takovému zjištění sloužit neměl; proto je soud hodnotil jako neekonomické k provedení. Z hlediska hmotného práva byly tedy uvedené důkazní návrhy zcela nezajímavé.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci:a) žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, uvedených ve výroku rozsudku, přičemž vlastnictví nabyl příklepem ve veřejné dražbě nedobrovolné, prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (výpis z katastru nemovitostí). Bývalými vlastníky jsou první žalovaná a , jméno FO, ; dražbu prováděl dražebník , právnická osoba, ., jenž žalobci potvrdil, že uhradil nejvyšší podání 16,21 mil. Kč, tedy splnil všechny zákonné podmínky pro nabytí vlastnictví (potvrzení o nabytí vlastnictví s dokladem o úhradě ceny). Žalobce vyzval žalované k vyklizení nemovitých věcí před podáním žaloby, ale bez úspěchu; věci jsou užívány žalovanými k provozování autocentra (upomínky, poštovní doklady, fotografie autocentra).b) jestliže žalované zahájily několik řízení o neplatnost dražby, v níž nabyl žalobce vlastnické právo k předmětným věcem, byla řízení buď zastavena, nebo byly žaloby pravomocně zamítnuty (rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 čj. , spisová značka, , rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 čj. , spisová značka, , rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 čj. , spisová značka, a potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze čj. , spisová značka, , rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 čj. , spisová značkac) jestliže soud poskytl žalovaným poučení při prvním jednání, aby označily důkazy ke skutečnosti, zda mají k předmětným věcem užívací titul, žádné důkazy k tomu neoznačily.6. Podle § 1040 odst. 1 o.z. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.7. Nejvyšší soud vyložil v rozhodnutí zn. , spisová značka, , že žaloba podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. je žalobou vindikační; jedná se o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje, která se u nemovitosti realizuje žalobním petitem na její vyklizení. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu.8. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce prokázal, že nabyl vlastnické právo k předmětným věcem originárním způsobem, bez zátěží, a to příklepem a zaplacením nejvyššího podání ve veřejné dražbě nedobrovolné, což mu dražebník potvrdil, a následně došlo i na zápis žalobce, jako vlastníka věcí, do katastru nemovitostí. Samy žalované uvedly, že předmětné věci užívají (např. vyjádření k žalobě, , Anonymizováno, ); nadto jejich užívání tvrdil a prokazoval žalobce, aniž by jeho tvrzení kdokoli ze strany žalované zpochybňoval. Skutečnost, že žalované předmětné věci stále užívají, nebyla tedy sporná. Je tedy prokázána i pasivní legitimace žalovaných. Jestliže se žalované bránily tím, že je ins. řízení nezákonné, neplatné a nespravedlivé, dospěl soud k závěru, že není v jeho pravomoci takové otázky zkoumat, protože ins. řízení vede samostatně a nezávisle ins. soud a jeho rozhodnutí podléhají řádnému přezkumu insolvenčního odvolacího a dovolacího soudu; nadto nelze tamní řízení hodnotit ani skrze dobré mravy, protože se jedná o korektiv uplatňovaný při hodnocení civilního právního jednání, nikoli při hodnocení soudem vedeného procesu. Ani žalobce nemohl jednat v rozporu s dobrými mravy, protože se domáhá toliko zákonem garantovaného práva, a to ochrany svého vlastnictví pomocí žaloby na vydání věci, za niž zaplatil nemalou cenu, když byl úspěšným vydražitelem, který nemá s ins. řízením jinak nic společného. Jestliže se žalované bránily poukazem na řízení o neplatnost dražby, vyčkal zdejší soud na výsledky těchto řízení a zjistil, že byla buď zastavena, nebo byly žaloby zamítnuty. Jestliže soud poučil žalované při prvním jednání, aby označily důkaz, zda mají nějaký užívací titul k předmětným věcem, žádný takový označen nebyl. Soud tedy vyšel z prokázaných skutečností, z nichž se podává, že žalované užívají předmětné věci tak, že na nich provozují autocentrum, ačkoli k tomu nemají civilní právní důvod; historické vlastnictví první žalované a , jméno FO, zaniklo, tudíž jsou povinny je vyklidit, a to v obecné lhůtě podle § 160 o.s.ř., tedy do , Anonymizováno, od právní moci rozsudku.9. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci přiznal náhradu soudního poplatku , částka, a odměnu za 7 úkonů právní služby, spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby, vyjádření ze , datum, , a účasti při dvou soudních jednáních. Podání, v nichž se žalobce domáhal nařízení jednání, nehodnotil soud jako účelná, protože zdejší soud musel vyčkat na výsledek řízení o neplatnost dražby. Odměnu vypočetl soud z tarifní hodnoty , Anonymizováno, podle § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť k současné době není cena předmětných věcí známa. Cena, za niž žalobce věci nabyl v dražbě, již není aktuální, je několik let stará. Odměna činí podle § 7 téže vyhlášky , částka, , tedy za sedm úkonů se jedná o , částka, . Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů , částka, podle § 13 téže vyhlášky, a podle § 151 odst. 2 o.s.ř. náhradu daně z přidané hodnoty 21%, tj. , Anonymizováno, = , částka, . Celkem náhrada nákladů obnáší , částka, .10. Soud vypočetl odměnu advokáta podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, a to i s přihlédnutím ke shora uvedenému výkladu Nejvyššího soudu; nebylo proto možné vyhovět výkladu ža