36 C 281/2022 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 43234 Kč s příslušenstvím, protože si od něho pronajal vozidlo na základě smlouvy [číslo] přičemž se jednalo o [příjmení] [jméno] [registrační značka], nicméně smlouva byla ukončena pro neplacení nájemného a při ukončení došlo k vyčíslení dlužné pohledávky. Žalobce upřesnil při prvním jednání, že žalovaný nárok odpovídá vypořádání, jež vyčíslil v listině vypořádání kauce. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: žalobce pronajal žalovanému [příjmení] [jméno] rz 2SH [číslo] za 2496 Kč týdně, tj. 9284 Kč měsíčně, na dobu čtyř let od převzetí vozidla, a to na základě nájemní smlouvy [číslo] ze [datum]; žalobce jednal při uzavření smlouvy jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, který uhradil kauci 27 tis. Kč. Součástí smluvních ujednání pod čl. V/11 věta druhá byla smluvní pokuta 10% z nájemného, které by žalobce získal, pokud by smlouva trvala, a také administrativní poplatek 10 tis. Kč s DPH za odebrání vozidla (nájemní smlouva). Protože žalovaný neplatil nájemné řádně a včas, a to za měsíc červenec 2021, žalobce smlouvu o nájmu vypověděl a odebral žalovanému vozidlo [datum] (výpověď z července 2021, protokol o předání a převzetí vozidla ze srpna 2021). Žalobce vyúčtoval žalovanému k doplacení 43234 Kč z důvodu dlužné splátky nájemného do předání vozidla 9984 Kč, a dále pokuty za předčasné ukončení smlouvy ve výší 10% z budoucích splátek, a dále náklady za odebrání vozidla 10 tis. Kč, když oproti těmto částkám započetl 27000 Kč z titulu kauce (vyúčtování – vypořádání kauce). Žalobce upomenul žalovaného emailem z [datum] a také dopisem, odeslaným [datum], k úhradě dlužné částky (email, poštovní obálka, podací lístek). 4. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný dluh uznal, zjistil soud, že uznání provedla osoba od žalovaného odlišná. Žalobce uvedl při prvním jednání, že uznání dluhu od žalovaného k dispozici nemá (listina uznání dluhu a tvrzení žalobce). 5. Soud poskytl žalobci při prvním jednání poučení, aby tvrdil a označil důkazy ke smluvní pokutě 50250 Kč, která se soudu jevila podle § [číslo] jako zjevně nerovnovážná a nepřiměřená vůči žalovanému spotřebiteli, a to z důvodu, že na něho žalobce přenášel své podnikatelské riziko za to, že nájem nepotrvá po dobu sjednanou, ačkoli by jinak mohl vůz pronajmout někomu dalšímu, když jej žalovanému odebral již v srpnu 2021, zatímco smluvní pokutu vypočetl jako 10% ze čtyřletého cyklu trvání smlouvy (pokuta sjednána takto v čl. V/11 smlouvy). Soud rovněž naznačil, jaké funkce může smluvní pokuta mít, a to při analýze konečného vyúčtování, z něhož se jinak podávalo, že měl žalobce ostatní nároky z daného obchodu samostatně pokryté, nárokované, jako náklady odebrání vozidla 10 tis. Kč, jako vypořádání kauce 27 tis. Kč a jako dlužné splátky do doby odebrání vozidla; jinými slovy smluvní pokuta představovala zcela samostatný nárok, zjevně sankcionující spotřebitele za to, že nehradil sjednané nájemné a podnikatel proto smlouvu vypověděl. 6. Žalobce již žádná nová tvrzení ani důkazy nepřednesl a druhého jednání se ani neúčastnil. 7. Podle § 1721 o.z. platí, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 8. Podle § 2316 odst. 1 o.z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2048 o.z. platí, že (1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. (2) K ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let, se nepřihlíží. 10. Podle § 1813 o.z. platí, že (1) Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. (2) Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. 11. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. 12. Žalobce založil žalovanou částku na výsledku vlastního jednostranného vypořádání peněžitých nároků obou účastníků nájemní smlouvy, jehož výsledkem byl aktivní výsledek ve prospěch žalobce, nicméně tento nastal z důvodu, že uplatnil smluvní pokutu 50250 Kč, a zároveň započetl kauci žalovaného 27000 Kč. Žalobce uznání žalovaného nepředložil. 13. Jestliže soud poskytl žalobci poučení, proč a z jakých důvodů se mu jeví smluvní pokuta jako zjevně nepřiměřená podle § 1813 o.z., žalobce již nereagoval. 14. Soud tedy vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu movité věci, žalobce v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, jenž na počátku nájmu složil kauci 27 tis. Kč a měl jinak právo na její vrácení při zániku nájemního vztahu, k čemuž ale nedošlo, protože si žalobce započetl vlastní nároky. 15. Soud hodnotil ujednání o smluvní pokutě jako zjevně nevyvážené a nepřiměřené, protože žalovaný ve svůj prospěch žádnou smluvní pokutu sjednanou neměl. Dále soud přihlédl k tomu, že smluvní pokuta penalizuje spotřebitele za to, že nájemní vztah nepotrvá po sjednanou dobu, tudíž žalobce nezíská na nájemném tolik, kolik by mu při řádném trvání smlouvy náleželo, nicméně žalobce si vozidlo od žalovaného odebral již v srpnu 2021 a dlužné nájemné do doby odebrání účtoval jako samostatnou pohledávku. Stejně jak účtoval samostatně náklady odebrání vozidla. Smluvní pokuta tedy měla nahradit podnikateli to, co jinak evidentně mohl krýt dalším pronájmem téhož vozidla třetí osobě. Soud přihlédl rovněž k tomu, že se smlouva jevila jako žalobcem připravená, o jejímž obsahu nemohl spotřebitel zvláště vyjednávat. Ze všech těchto důvodů, hodnotil soud povahu smluvní pokuty jako nepřiměřenou, a zjevně vystavěnou tak, aby žalobce jednak nemusel vracet kauci žalovanému, a jednak aby na něho přenesl nedostatek využití vozidla, ač si jej odebral a mohl v rámci svých obchodů dále pronajmout (smluvní pokuta byla vypočtena jak 10% z doby 46 měsíců, po niž měla smlouva ještě trvat, pokud by ji žalobce nevypověděl). 16. K takové smluvní pokutě se podle § [číslo] o.z nepřihlíží, pročež soud žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy by žalovaný právo na náhradu jak úspěšný účastník měl, ale protože žádné náklady neuplatnil a ani nevyšly najevo, rozhodl soud tak, že si každý z účastníků ponese vlastní náklady sám.