36 C 80/2023-35 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 20078 Kč s příslušenstvím, protože [datum] řídil v 21.35 hodin vozidlo Škoda Superb rz [anonymizováno] ve vlastnictví [právnická osoba], jímž způsobil škodu na zaparkovaném vozidlu Škoda Fabia rz 1AT [číslo], v ul. [ulice] v [obec a číslo] ve vlastnictnictví [právnická osoba], nicméně po způsobení škody z místa nehody ujel, nenahlásil ji a ani nebyl součinný k likvidaci pojistné události. Žalobce pojistil vozidlo žalovaného povinným ručením, pod smlouvou [číslo] přičemž z tohoto pojištění plnil na náhradu újmy vlastníku vozidla Škoda Fabia. Žalovaný svým jednáním naplnil důvody pro přiznání regresní náhrady podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Totožnost žalovaného jako řidiče škodícího vozidla zjistila policie. Žalovaný se nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný způsobil vozidlem Škoda Superb rz [anonymizováno] škodu na vozidle Škoda Fabia rz 1AT [číslo] dne [datum] v nočních hodinách, když do něho při couvání najel, ale z místa nehody odešel, aniž by nehodu nahlásil a byl součinný k jejímu vyšetření (detail dopravní nehody čl. 27, barevné fotografie z šetření nehody-součást elektronických příloh k žalobě, potvrzení o registraci pojistné události z [datum], policejní potvrzení na účasti na dopravní nehodě). Škodící vozidlo bylo zapsáno ve vlastnictví [právnická osoba], poškozené vozidlo bylo ve vlastnictví [právnická osoba] (fotografie velkých tech. průkazů). Žalobce oznámil pojištěnému vlastníku škodícího vozidla, že vyplatil z povinného ručení na poškozené vozidlo 20078 Kč. Opravu poškozeného vozidla provedla [právnická osoba] a.s. za 24294 Kč (dopis ze [datum], faktura za opravu). [příjmení] škodícího vozidla [právnická osoba], za něhož jednal jako jednatel žalovaný, uzavřel se žalobcem pojistnou smlouvu ke škodícímu vozidlu na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] s účinností od [datum] na dobu neurčitou (pojistná smlouva, záznam z jednání k uzavření pojistné smlouvy, pojistné podmínky). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení regresní náhrady dopisem z [datum] (výzva, s obálkou). Podle § 10 odst. 1 z.č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla platí, že (1) Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, (3) Provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci, neboť jako pojistitel škodícího vozidla vyplatil z povinného ručení plnění na opravu poškozeného vozidla. Žalobce rovněž prokázal pasivní věcnou legitimaci žalovaného, jako řidiče a provozovatele škodícího vozidla, jenž nehodu nenahlásil a nebyl součinný k jejímu vyšetření. Policie zprvu totožnost řidiče škodícího vozidla nezjistila, ale posléze zjistila majitele škodícího vozidla, tj. společnost [právnická osoba], přičemž bez důvodných pochybností určila jako řidiči jednatele a společníka této společnosti. Soud přihlédl též k povaze listiny, z níž se podává policejní závěr o totožnosti řidiče škodícího vozidla, kdy se jedná o veřejnou listinu, vystavenou orgánem, jemuž náleží vyšetřování dopravních nehod. Žalovaný znal výsledky prvního soudního jednání, jakož i obsah odpovědi žalobce na výzvu soudu, aby označil další důkazy k pasivní legitimaci žalovaného; přesto se nijak nevyjádřil a provedené důkazy nezpochybnil. Soud proto vyšel z listin, jež žalobce předložil, z nichž se podává, vcelku logický a přirozený závěr, že údaje z policejního šetření, ukazující na žalovaného, jako na řidiče škodícího vozidla, odpovídají tomu, jaké má postavení v rámci vlastníka škodícího vozidla. Výši škody na poškozeném vozidle žalobce doložil fakturou za opravu, jakož interní listinou o úhradě této opravy. Výši vyplaceného plnění žalobce oznámil žalovanému a vyzval jej k úhradě, ale žalovaný neplnil ani v dodatečné lhůtě. Soud proto žalobě vyhověl podle citovaného ustanovení § 10 odst. 1 písm. b), c), a odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti provozu vozidla a přiznal žalobci též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud obecnou třídenní podle § 160 o.s.ř., když nezjistil důvod k jinému určení. Výrok II vyhlásil soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal na vrub neúspěšného žalovaného právo na náhradu nákladů právního zastoupení: odměnu zástupce podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 6 x 1940 Kč za převzetí věci, sepis upomínky, sepis žaloby, vyjádření ve věci po prvním jednání, a za dvě účasti při jednání soudu, a dále paušální náhradu hotových výdajů 6 x 300 Kč podle § 13 téže vyhlášky, a 21% náhradu daně z přidané hodnoty podle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 2822,4 Kč a také náhradu soudního poplatku 804 Kč; celkem tedy 17066,4 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř., s obecnou lhůtou k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř.