8 C 11/2023-16 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 1080 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. To splnil [datum]. Nesplnil však povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč měsíčně v období listopad 2021 až červen 2022 a dluží tak žalobci celkem 1080 Kč. Poplatek je vždy splatný do 15. dne v měsíci. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných poplatků. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že od [datum] byl žalovaný přihlášen jako televizní poplatník. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 1 080 Kč + zákonného úroku z prodlení k uvedenému dni. Z výpisu detailu plateb bylo zjištěno, že žalovaný platil televizní poplatky nepravidelně, nezaplaceny zůstaly poplatky za období listopad 2021 až červen 2022. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba je z velké části důvodná. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 cit. zák. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače. Podle § 7 odst. 2 cit. zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. V daném případě soud dospěl k závěru, že je oprávněný požadavek žalobce na zaplacení 1 080 Kč dle shora uvedeného zákona, když žalovaný se stal poplatníkem od roku 2021, nezaplatil televizní poplatky za období shora uvedené a dluží tak žalobci žalovanou částku. Pokud jde o úrok z prodlení, žalovaná se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen podle § 1970 o. z. a podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. platit úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. [číslo] Sb ke dni počátku prodlení, úrok byl kapitalizován ke dni podání žaloby – tímto návrhem je soud vázán. Pokud jde o požadavek úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, v této části byla žaloba zamítnuta, když právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky je dáno pouze v případě vzájemného závazku podnikatelů nebo závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem (§ 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.), o takový vztah v daném případě nejde. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci téměř zcela úspěšnému žalobci (dílčí neúspěch žalobce je nepatrný) bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 126 Kč, kde 400 Kč představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu, 200 Kč je odměna za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalobce učinil v řízení dva úkony, proto odměna činí 400 Kč, dále přísluší 2 x režijní paušál 100 Kč podle § 14b odst. 2 cit. vyhl. a rovněž částka odpovídající DPH z nákladů právního zastoupení (126 Kč).