8 C 294/2022-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 1 619,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatnice televizního poplatku do příslušné evidence. To splnila [datum]. Nesplnila však povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši 1620 Kč ročně za televizní přijímač v roce 2022 a dluží tak žalobkyni celkem 1691,91 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných poplatků. 3. Žalovaná podala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému dne [datum] s tím, že není poplatnicí rozhlasového poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., neboť žádný televizní přijímač nevlastní, ani nedrží. Pohledávku tak považuje za neoprávněnou a podání žaloby za nedůvodné. 4. K jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, přestože byla k němu předvolána při předchozím jednání. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření poukazovala na to, že tvrzení žalované, že televizor vyřadila v roce 2004, je v rozporu s tím, že ještě v 10. měsíci roku 2021 poplatky platila. 6. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že od [datum] byla žalovaná přihlášena jako televizní poplatnice, která měla platit televizní poplatky za jeden přijímač. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků tehdy ve výši 1 619,91 Kč + zákonného úroku z prodlení. Z karty majetku bylo zjištěno, že žalovaná vlastnila televizor SONY od roku 1993, který byl z hmotného majetku vyřazen dne [datum]. 7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 4 cit. zák. poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a televizní poplatek z každého televizního přijímače. Podle § 7 odst. 3 cit. zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 9. V daném případě soud dospěl k závěru, že je oprávněný požadavek žalobkyně na zaplacení 1 619,91 Kč dle shora uvedeného zákona, když se žalovaná stala poplatnicí od roku 2008, nezaplatila televizní poplatky za období shora uvedené a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Žalovaná neprokázala tvrzení, že nevlastnila v rozhodném období TV přijímač. O neunesení důkazního břemene nemohla být žalovaná poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., když se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle předložených listinných důkazů byl jeden TV přijímač vyřazen z evidence už v roce 2004, ale žalovaná se přitom přihlásila jako poplatnice až v roce 2008 a od roku 2009 do roku 2021 (tedy dlouhou řadu let) poplatky platila. Takový postup by byl zcela nelogický v případě, kdyby již od roku 2004 žádný televizní přístroj nevlastnila. 10. Pokud jde o úrok z prodlení, žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen podle § 1970 o. z. a podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. platit úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. [číslo] Sb ke dni počátku prodlení, úrok byl kapitalizován ke dni podání žaloby – tímto návrhem je soud vázán. 11. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 272 Kč, kde 400 Kč představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu, 200 Kč je odměna za jeden úkon právní služby do podání žaloby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalobce učinil v řízení dva takové úkony, proto odměna za tuto fázi řízení činí 400 Kč, dále přísluší 2 x režijní paušál 100 Kč podle § 14b odst. 2 cit. vyhl., za dva úkony po zahájení řízení (vyjádření ve věci samé a účast u jednání) náleží odměna 2 x 1000 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 2 x 300 Kč za režijní paušály podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. a rovněž částka odpovídající DPH z nákladů právního zastoupení (672 Kč).