8 C 32/2023-16 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 1350 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. To splnila [datum]. Nesplnila však povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč měsíčně v období srpen 2021 až květen 2022 a dluží tak žalobkyni celkem13500 Kč. Poplatek je vždy splatný do 15. dne v měsíci. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných poplatků. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že od [datum] byla žalovaná přihlášena jako televizní poplatník. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 1 350 Kč + zákonného úroku z prodlení k uvedenému dni. Z výpisu detailu plateb bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila poplatky za období srpen 2021 až květen 2022. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 cit. zák. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače. Podle § 7 odst. 2 cit. zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. V daném případě soud dospěl k závěru, že je oprávněný požadavek žalobkyně na zaplacení 1 350 Kč dle shora uvedeného zákona, když žalovaná se stala poplatníkem od roku 2006, nezaplatila televizní poplatky za období shora uvedené a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Pokud jde o úrok z prodlení, žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna podle § 1970 o. z. a podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. platit úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. [číslo] Sb ke dni počátku prodlení, úrok byl kapitalizován ke dni podání žaloby – tímto návrhem je soud vázán. Pokud jde o požadavek úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, v této části byla žaloba zamítnuta, když právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky je dáno pouze v případě vzájemného závazku podnikatelů nebo závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem (§ 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.), o takový vztah v daném případě nejde. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ve značném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci téměř zcela úspěšné žalobkyni (dílčí neúspěch žalobkyně je nepatrný) bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 126 Kč, kde 400 Kč představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu, 200 Kč je odměna za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalobce učinil v řízení dva úkony, proto odměna činí 400 Kč, dále přísluší 2 x režijní paušál 100 Kč podle § 14b odst. 2 cit. vyhl. a rovněž částka odpovídající DPH z nákladů právního zastoupení (126 Kč).