8 C 357/2023-23 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobce, obchodní společností BNP PARIBAS FINANCE smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit vyčerpaný úvěr společně s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , což neučinil, když uhradil pouze menší část dluhu, na jistinu bylo zaplaceno a započteno , částka, . S ohledem na prodlení žalovaného vznikl poskytovateli úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (v kapitalizované podobě žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši , částka, ). Pohledávku z úvěrové smlouvy nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav:5. Z rámcové smlouvy soud zjistil, jakým způsobem je možné uzavírat smlouvy s právním předchůdcem žalobce a jaké nabízejí produkty.6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce obchodní společností BNP PARIBAS FINANCE a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši , částka, , úvěr byl vyplacen bankovním převodem. Úvěr měl být splácen ve 24 měsíčních splátkách po , částka, . V žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že za bydlení a energie měsíčně vynaloží částku , částka, , hypotéku částku , částka, a čistý příjem činí , částka, měsíčně.7. Z platební historie soud zjistil, že dne , datum, zaplatil žalovaný průběžnou splátku a od té doby už ničeho nezaplatil.8. Z dopisu z , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce akceptoval smlouvu o půjčce.9. Společnost BNP PARIBAS FINANCE postoupila pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou (nazvanou smlouva o postoupení pohledávek) ze dne , datum, , žalovanému to bylo oznámeno dopisem ze dne , datum, .10. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že postoupená pohledávka činila , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, a žalovaný postupiteli zaplatil , částka, .11. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu předžalobní výzvou (dopis ze dne , datum, ).12. Z dopisu o odstoupení od úvěrové smlouvy soud zjistil, že dne , datum, odstoupil právní předchůdce žalobce od smlouvy.13. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů k tvrzení o tom, zda poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného v dostatečném rozsahu, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , datum, , sp. zn. IV. ÚS 627/2005).14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru.15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 obč. zák. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. V daném případě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky formou úvěru ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena zjevně bez splnění podmínek uvedených v zákoně o spotřebitelském úvěru, když poskytovatel úvěru ani žalobce nedoložil, že by před uzavřením smlouvy zkoumal dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut, ze strany žalovaného nebyla prokázána žádná vyšší úhrada než žalobcem tvrzených , částka, . Byl sice doložen příjem žalovaného, nikoliv však jeho celkové výdaje, přitom sdělení žalovaného při žádosti o úvěr jsou zjevně značně nevěrohodná, pokud je tvrzeno, že na bydlení včetně energií vynaloží měsíčně pouze částku , částka, (i kdyby bydlel kupř. ve vlastním bytě, jde o částku nízkou, má-li zahrnovat spotřebu vody, elektřiny, vytápění, příspěvku do fondu oprav a jiné povinné platby spojené s provozem bytu…) a ostatní výdaje má pouze , částka, , a to za hypotéku. Smlouvu o spotřebitelském úvěru soud proto vyhodnotil jako neplatnou.19. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, bylo namístě posuzovat, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši , částka, . Z tvrzení žalobkyně z žaloby pak plyne, že žalovaný žalobci uhradil pouze částku , částka, , žalovaný přitom na svou obranu v řízení ničeho nenamítal. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku , částka, (23 815 mínus 2 570), proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni částku v této výši přiznal. Žalobkyni dále z této částky náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, . Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu vzhledem ke shora uvedeným důvodům výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.22. Soud proto ve věci samé rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.23.