10 C 11/2024-40 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, , pravomocně postoupenou soudu zdejšímu, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce zemního plynu do odběrného místa na adrese , adresa, . Za plyn dodaný v období od , datum, do , datum, vystavila žalobkyně žalovanému fakturu ze dne , datum, , č. , hodnota, , splatnou dne , datum, , znějící na částku , částka, , přičemž započetla částečné úhrady, které žalovaný provedl, a výši zbývající dlužné částky bez příslušenství vyčíslila ve výši , částka, . Žalovaný následně svůj dluh co do důvodu i výše uznal. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné částky ve výši , částka, a dále zaplacení zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o připojení k distribuční soustavě (zjištěno ze smlouvy smlouvu o připojení k distribuční soustavě č. , tel. číslo, ) a smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu do odběrného místa na adrese , adresa, , na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa plyn a žalovaný se za to zavázal hradit sjednanou cenu (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně). Za plyn dodaný v období od , datum, do , datum, vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č. , hodnota, , kterou byl žalovanému vyúčtován nedoplatek za odebraný plyn v předmětném období ve výši celkem , částka, se splatností dne , datum, (zjištěno z faktury č. , hodnota, ). Žalobkyně vystavila žalovanému uznání dluhu vůči žalobkyni, co do důvodu a výše a dohodu o jeho zaplacení, která není žalovaným podepsána (zjištěno z uznání dlužné částky za spotřebu plynu a dohody o jejím zaplacení č. , tel. číslo, ze dne , datum, ). Žalovaný byl k úhradě dlužné žalované částky za odebraný plyn vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně dodejky).6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle kterého se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné.7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu žalobkyně žalovanému dodávala plyn do sjednaného odběrného místa, za což žalovanému vyúčtovala cenu fakturou, přičemž nedoplatek za plyn dodaný v období od , datum, do , datum, žalobkyně vyúčtovala částkou celkem , částka, . Žalobkyně následně započetla částečné úhrady provedené žalovaným a žalovaného vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky v žalované výši, což však žalovaný neučinil. Žádnou z těchto skutečností žalovaný ani v řízení nesporoval. Žalobkyně tak v řízení prokázala vznik právního vztahu a rozsah dohodnutého plnění, naopak žalovaný, aby se ubránil, by musel tvrdit a prokazovat, že vyfakturovanou částku v celé výši uhradil, či že smlouvu o sdružených dodávkách plynu neuzavřel, což však neučinil. Soud proto žalobě vyhověl, když požadované příslušenství, tj. úrok z prodlení, přiznal dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak jak požadovala žalobkyně.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., jak žalobkyně požadovala včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud přitom postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobkyně desítky žalobních návrhů na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11).10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.