10 C 147/2023-21 — Okresní soud Praha-západ

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by došlo ke zrušení její vyživovací povinnosti k žalovanému stanovené rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a to s účinností od , datum, . Žaloba byla odůvodněna tím, že shora citovaným rozsudkem ze dne , datum, byla žalobkyni uložena povinnost přispívat na výživu zletilého syna, tedy žalovaného, částkou , částka, měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Od doby svěření žalovaného do péče otce, k čemuž došlo v září 2010, žalobkyně není s žalovaným v kontaktu. Dopisem ze dne , datum, žalovaný sdělil žalobkyni, že již dokončil studium a je zaměstnán na plný úvazek, finanční podporu žalobkyně tak již nepotřebuje. Žalobkyně se tedy domnívá, že žalovaný je již schopen se sám živit, proto by její vyživovací povinnost k němu měla být zrušena.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ ze dne 15. 4. , adresa, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , se podává, že tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze den , datum, , č. j. , spisová značka, , pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro tehdy nezletilého žalovaného, a to tak, že s účinností od , datum, byla žalobkyně, tedy matka žalovaného, uznána povinnou přispívat na výživu tehdy nezletilého žalovaného částkou , částka, měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Z kopie dopisu žalovaného ze dne , datum, adresovaného žalobkyni, včetně kopie poštovní obálky, bylo zjištěno, že uvedeného dne zaslal žalovaný žalobkyni dopis, ve kterém jí sdělil, že dokončil svá denní studia, nyní je zaměstnán na plný pracovní úvazek a finanční podporu žalobkyně již nepotřebuje.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Od doby posledního rozhodnutí ve věci určení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému došlo ke změně poměrů účastníků, kdy žalovaný je již zletilý, ukončil studium a nastoupil do zaměstnání. O tomto stavu přitom žalovaný žalobkyni informoval v dopise ze dne , datum, , ve kterém jí zároveň sdělil, že její finanční podporu nadále nepotřebuje. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by doložená tvrzení žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému soud zrušil s účinností od , datum, tak, jak žalobkyně požadovala, neboť dospěl k závěru, že od této doby byl žalovaný schopen sám se živit.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.