16 C 119/2024-97 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované opakovaně na základě jejích příkazů poskytnout peněžní prostředky až do limitu , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši , částka, měsíčně. Dále se žalovaná zavázala hradit cenu za využití účtu ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a dluh ke dni , datum, zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla následně pohledávka ve výši , částka, právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaná nicméně žalobkyni dlužnou částku i přes předžalobní výzvu nezaplatila. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení částky , částka, , která sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, a poplatku ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 16,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení., právnická osoba, souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.4. Na základě listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, na bankovní účet vedený na jméno žalované dne , datum, částku ve výši , částka, . Dle smlouvy o úvěru měla žalovaná poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši , částka, měsíčně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne , datum, . Žalovaná byla dále právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši , částka, prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne , datum, .5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v tehdy rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni čerpání finančních prostředků, tj. ke dni , datum, .6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem zaslala na účet žalované částku ve výši , částka, . Smlouva, na základě které tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru. Podle zjištěného skutkového stavu věci právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, jako bylo její povinností dle citovaného zákona. Třebaže byla žalobkyně soudem řádně vyzvána na doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované včetně doplnění tvrzení týkající se posuzování poměru příjmů a výdajů žalované, zkoumání v různých registrech atd., z předložených listin takovéto skutečnosti neplynou. Z žalovanou vyplněného formuláře je jasně patrný nepoměr mezi příjmy a výdaji, kdy výdaje jsou označeny jako , částka, a nájem ve výši , částka, , což je naprosto nevěrohodné. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované s ohledem na tuto nevěrohodnost výdajů a s ohledem na skutečnost, že žalovaná již splácí dva úvěry ve výši , částka, , jak vyplývá z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, . Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaná mohla poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaná se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila o , částka, (§ 2991 o. z.), přičemž žalobkyni zaplatila celkem , částka, , za těchto okolností zaplatila více, než o kolik se bezdůvodně obohatila. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozhodnutí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaná sice byla v řízení úspěšná, avšak žádné náklady jí doposud nevznikly.