8 C 299/2023-29 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru a podle této smlouvy poskytla společnost , právnická osoba, žalované finanční prostředky ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy posuzoval poskytovatel úvěru schopnost žalované splácet úvěr, informace poskytnuté žalované ověřil z předložených listin (pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu). Žalovaná se zavázala uhradit vyčerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, do , datum, , když byla povinna kromě čerpaných peněz uhradit poplatek za zpracování úvěru , částka, , poplatek za službu komfortního splácení , částka, a úrok z úvěru ve výši celkem , částka, . Žalovaná však dluh řádně nesplácela, když neuhradila žádnou částku. Pohledávku z úvěrové smlouvy nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s poskytovatelem úvěru dne , datum, . Ke dni postoupení žalovaná dlužila , částka, na jistině, na poplatcích včetně části kapitalizovaného úroku , částka, a dále příslušenství spočívající v běžícím úroku a úroku z prodlení.2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tato nereagovala na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru ve výši , částka, , úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, v hotovosti, splatnost úvěru byla sjednána v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, do , datum, , sjednána byla úroková sazba 86 % a poplatky ve výši , částka, za poskytnutí úvěru a , částka, za komfortní poskytnutí a flexibilní splácení.4. Ze zákaznické karty žalované soud zjistil, že žalovaná je vdaná, bydlí v nájmu, je na MD či RD s příjmem , částka, , předložila poskytovateli úvěru k nahlédnutí složenky o příjmu, jiné příjmy její domácnost nemá, výdaje včetně výdajů na bydlení činí cca , částka, .5. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , žalované to bylo oznámeno (smlouva, seznam postoupených pohledávek, dopis ze dne , datum, ).6. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu předžalobní výzvou (dopis ze dne , datum, ).7. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2021) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce přenechal žalované částku ve výši , částka, , kterou vyplatil žalované v hotovosti. Smlouva, na základě které tak předchůdce žalobce učinil, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobce ostatně nikterak nezpochybňoval.16. Podle zjištěného skutkového stavu věci však předchůdce žalobce v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalované, jak bylo jeho povinností dle citovaného zákona. Předchůdce žalobce se v otázce výdajů spoléhal pouze na informace sdělené žalovanou, které nikterak dále neprověřoval, možná jen s výjimkou doložení výše příjmu složenkami, ani toto však nebylo prokázáno.17. Soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je k úspěchu ve věci třeba, aby doplnil tvrzení, jak jeho předchůdce zjišťoval a ověřoval příjmy a zejména výdaje žalované, a aby k tomu navrhl i důkazy, žalobce však žádná další tvrzení neuvedl a důkazy nenavrhl.18. Z důkazů, které byly připojeny k žalobě, plyne, že tvrzené výdaje právní předchůdce žalobce žádným způsobem neprověřoval, přičemž u osoby na rodičovské dovolené, která zabezpečuje z logiky věci potřeby nejen své, ale i svého dítěte, je zcela nemyslitelné, aby měla při nájemním bydlení výdaje nejen na samotné bydlení, ale na všechny potřeby pouhých , částka, měsíčně! Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil pouze s nedoloženými tvrzeními žalované o výdajích, pak svou zákonnou povinnost nesplnil. Obezřetnost přitom byla namístě zejména s ohledem na to, jaká byla výše poskytnutého úvěru – v nezanedbatelné výši, a také s ohledem na to, jak nepřiměřeně nízké výdaje byly tvrzeny. Výpisy z účtu, z nichž by mohly být určité výdaje (včetně kupř. plnění jiných dluhů) patrné, nebyly požadovány, přitom existence účtu byla deklarována. Kupř. obvyklé náklady na bydlení (zahrnující v daném případě nájemné, náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze také doložit poměrně snadno. Na to vše však předchůdce žalobce rezignoval. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a mnohé další).19. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaná mohla poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaná na splátkách poskytnutého úvěru neuhradila žádnou částku. S ohledem na zmíněné se tedy žalovaná na