8 C 62/2024-23 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Uvedl, že dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu tak, že mu byla poskytnuta částka , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků, a to po , částka, měsíčně.. Úvěr byl splatný nejpozději dne , datum, , žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou, která byla splatná dne , datum, . Vedle jistiny ve výši , částka, žalobce na žalovaném v souladu se smluvními podmínkami a sazebníkem nárokuje rovněž částku ve výši , částka, na náklady poskytovatele. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, vycházel žalobce z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, které žalobce zkontroloval, ověřil v dostupných databázích a veřejných rejstřících. Zjišťoval počet členů domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a čisté měsíční příjmy. Následně posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit interní metodikou schválenou ČNB a uzavřel, že žalovaný je schopen své závazky splácet.2. Žalovaný zůstal nečinný a k věci samé se během řízení nijak nevyjádřil.3. Soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, byť byli řádně předvoláni, když žalobce se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila.4. Soud z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do , datum, , a to včetně poplatku za náklady poskytovatele ve výši , částka, a úroků. (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , předsmluvní informace a žádost o doplňkové služby). Po sjednání úvěru žalobce žalovanému vyplatil částku celkem , částka, (potvrzení o transakci FioBanky, potvrzení o transakci , právnická osoba, , potvrzení o vyplacení úvěru). Součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobce, kterými byly sjednány i poplatky a smluvní pokuta. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel z údajů uvedených žalovaným, a to ve vztahu k příjmům i výdajům (všeobecné obchodní podmínky, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Při posouzení úvěruschopnosti postupoval žalobce dle interní metodiky, popsané v samostatném dokumentu žalobce. Avšak žalobce nedoložil důkazy, jež by osvědčovaly majetkové poměry žalovaného, navíc opomněl, že žalovaný sází. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného 2x k zaplacení dlužné částky (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, upomínka č. , hodnota, , předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek o odeslání předžalobní výzvy). Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, na dlužnou částku něčeho uhradil.5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2022) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je pouze částečně důvodný.14. Na základě žalobních tvrzení a žalobcem předložených listin soud uzavřel, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neověřoval výdaje žalovaného a nebral v úvahu, že žalovaný sází. Žalobce tvrdil, že osobu žalované lustroval v registrech a provedl zjištění jejích příjmů i výdajů. Žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaný sám uvedl při uzavření smlouvy a které byly dle tvrzení žalobce i ověřovány. Takto žalobce stanovil ověřený čistý měsíční příjem žalovaného na částku , částka, . K těmto svým tvrzením ovšem žalobce nedoložil žádné důkazy. Pokud se týká výdajů, pak v tomto ohledu žalobce vycházel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o částce , částka, na bydlení a , částka, na sázky. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení však není možné se s pouhým tvrzením žalovaného spokojit. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit a za tímto účelem požadovat po žalovaném např. nájemní smlouvu, potvrzení o příjmu, daňové přiznání apod. Pouhé formální vyplnění předpřipravených kolonek v rámci smlouvy o úvěru, je zcela nedostačující. Rovněž pouhé konstatování žalobce, že příjmy i výdaje byly řádně ověřeny, pro účely posuzování úvěruschopnosti splnění této zákonné povinnosti žalobce neprokazuje a doložená metodika představuje toliko obecná východiska pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobce žádné jiné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil, k jednání se nedostavil, a tedy nemohl být ani soudem v tomto smyslu poučen dle § 118a o.s.ř. Soud má proto za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.15. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, bylo namístě posuzovat, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši celkem , částka, převodem na žalovaným uvedený bankovní účet. Z tvrzení žalobce z žaloby pak plyne, že žalovaný žalobci ničeho neuhradil, žalovaný přitom na svou obranu v řízení ničeho nenamítal. Žalovaný se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku , částka, , proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobci část