8 C 64/2024-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Uvedl, že dne , datum, uzavřel s žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl spotřebitelský úvěr až do výše , částka, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu tak, že dne , datum, byla poskytnuta částka , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků. Úvěr byl splatný dne , datum, , žalovaná však ničeho neuhradila. Vedle jistiny ve výši , částka, žalobce na žalované v souladu se smluvními podmínkami a sazebníkem nárokuje rovněž úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši , částka, a poplatek presto ve výši , částka, . Žalobce požaduje rovněž poplatek za informační SMS servis ve výši , částka, , smluvní pokutu v celkové výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, vycházel žalobce z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, které žalobce zkontroloval, ověřil v dostupných databázích a veřejných rejstřících. Zjišťoval počet členů domácnosti žalované, pravidelné měsíční výdaje žalované a čisté měsíční příjmy. Následně posoudil schopnost žalované úvěr splatit interní metodikou schválenou ČNB a uzavřel, že žalovaná je schopna své závazky splácet.2. Žalovaná zůstala nečinná a k věci samé se během řízení nijak nevyjádřila.3. Soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, byť byli řádně předvoláni, když žalobce se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila.4. Soud z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a žalovaná se jej zavázala splatit do , datum, , a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a dalších poplatků shora uvedených za vybrané volitelné služby ke smlouvě (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, , sazebník poplatků, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Po sjednání úvěru žalobce žalované vyplatil částku celkem , částka, (přehled bankovních transakcí). Součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobce, kterými byly sjednány i poplatky a smluvní pokuta. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel z údajů uvedených žalovanou, a to ve vztahu k příjmům i výdajům (všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů, kopie občanského průkazu, autorizace ověření totožnosti, identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti). Při posouzení úvěruschopnosti postupoval žalobce dle interní metodiky, popsané v samostatném dokumentu žalobce. Avšak žalobce nedoložil důkazy, jež by osvědčovaly majetkové poměry žalované. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne , datum, , včetně podacího lístku). Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, na dlužnou částku něčeho uhradila.5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2022) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je pouze částečně důvodný.14. Na základě žalobních tvrzení a žalobcem předložených listin soud uzavřel, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neověřoval výdaje žalované, 2 osoby, které s ní žijí, jsou děti bez příjmů, a navíc „příjmy“ žalované byly nepravidelné. Žalobce tvrdil, že osobu žalované lustroval v registrech a provedl zjištění jejích příjmů i výdajů, rovněž doložil interní metodiku, kterou při posuzování úvěruschopnosti aplikuje. Žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaná sama uvedla při uzavření smlouvy a které byly dle tvrzení žalobce i ověřovány. Takto žalobce stanovil ověřený čistý měsíční příjem žalované na částku , částka, . K těmto svým tvrzením ovšem žalobce nedoložil žádné důkazy, když sama žalovaná jako výši příjmu uvedla , částka, . Pokud se týká výdajů, pak v tomto ohledu žalobce vycházel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalované o částce , částka, . Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalované ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení však není možné se s pouhými tvrzeními žalované spokojit. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovanou ověřit a za tímto účelem požadovat po žalované např. nájemní smlouvu, potvrzení o příjmu, daňové přiznání apod. Pouhé formální vyplnění předpřipravených kolonek v rámci smlouvy o úvěru, je zcela nedostačující. Rovněž pouhé konstatování žalobce, že příjmy i výdaje byly řádně ověřeny, pro účely posuzování úvěruschopnosti splnění této zákonné povinnosti žalobce neprokazuje a doložená metodika představuje toliko obecná východiska pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobce žádné jiné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil, k jednání se nedostavil, a tedy nemohl být ani soudem v tomto smyslu poučen dle § 118a o.s.ř. Soud má proto za to, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr nebyla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.15. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, b