8 C 70/2024-29 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do , datum, . Žalobce provedl před uzavřením smlouvy lustraci osoby žalovaného v dostupných databázích za účelem prověření jeho schopnosti úvěr splatit. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému sjednanou částku na bankovní účet, žalovaný ji ale nevrátil ani částečně, a to přes opakované upomínky, úvěr byl zepslatněn ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobci postoupena na základě smlouvy ze dne , datum, . Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce přiznat jej jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.2. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3, neboť byli k jednání řádně předvoláni, přičemž se k nařízenému jednání nedostavili.3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu celkovému skutkovému závěru. Dne , datum, došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru. V této dohodě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do , datum, . (smlouva o úvěru, příchozí platba na výpisu z účtu u ČSOB) Právní předchůdce žalobce svůj závazek splnil a žalovanému na účet připsal částku , částka, . (výpis z účtu u banky Creditas) Peníze byly připsány na účet žalovaného č. , hodnota, . (výpis z účtu žalovaného u AirBank) Žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne , datum, (předžalobní výzva z , datum, a , datum, a podací lístek). Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne , datum, .(dílčí smlouva o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky z , datum, )5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).9. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobce (jeho právní předchůdce) s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce tvrdil, že vycházel z výsledků lustrace ve veřejně dostupných databázích. Sám v návrhu uvedl, že jinými důkazy v tomto smyslu nedisponuje. Taková kontrola však bez dalšího nemůže být shledána dostatečnou. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit, zjistit příjem žalovaného, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o příjmu apod. Soud má proto za to, že rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce se navíc nezúčastnil jednání, a tak ho soud nemohl poučit o tom, že vůbec neprokázal zkoumání úvěruschopnosti.10. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohl ponechat. Dle žalobce žalovaný nevrátil tuto částku ani z části. Z průběhu řízení nevyplynulo nic k tomu, že by žalovaný plnil nad rámec tvrzení žalobce, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto z tohoto tvrzení žalobce vycházel. Žalovaný se tedy v tomto rozsahu na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 o.z.). Žalobce má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzval k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který mu byl odeslán dne , datum, . Žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne , datum, . Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.11. Žalobce i žalovaný měli v řízení částečný úspěch. Žalobci bylo vyhověno co do výše , částka, a úroku z prodlení, který ke dni vydání rozsudku činí , částka, , žalovaný měl úspěch co do výše , částka, a úroku z prodlení, který ke dni vydání rozsudku činí , částka, . Žalobce měl tedy úspěch ve věci co do 70 %, žalovaný pak co do 30 %. Žalobci proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak žalobci náleží daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Celková výše nákladů řízení žalobce je tedy , částka, . Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 40 % pak činí částku , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).