10 C 136/2025-22 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o účtu v cizí měně, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní. Uvedla, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit účet a žalovaný se zavázal za služby a produkty hradit ujednanou cenu a současně udržovat na účtu minimální zůstatek ve výši , částka, . Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši , částka, , čímž vznikla žalovanému povinnost jej vyrovnat, přičemž od okamžiku vzniku nepovoleného debetního zůstatku vznikla žalovanému rovněž povinnost hradit z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení. Debetní zůstatek ani přes upomínky vyrovnán nebyl, žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky , částka, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem státním občanem Spojeného království Velké Británie a , adresa, Irska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o běžném účtu v cizí měně ve znění dodatku ze dne , datum, včetně ceníku a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o účtu v cizí měně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet, za což se žalovaný zavázal hradit ujednanou částku a dále hradit veškeré výdaje a náklady spojené s vedením účtu. Žalovaný se rovněž zavázal vyrovnat nepovolený debetní zůstatek, přičemž od okamžiku vzniku nepovoleného debetního zůstatku vznikla žalovanému rovněž povinnost hradit z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky. Z výpisu z účtu soud zjistil, že na účtu vznikl již ke dni , datum, nepovolený debetní zůstatek, přičemž poslední výzvou k úhradě dlužné částky před výpovědí smlouvy ze dne , datum, byl žalovaný vyzván nepovolený debetní zůstatek vyrovnat, což však neučinil. Nepovolený debetní zůstatek ke dni , datum, činil -, částka, . Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě této dlužné částky poslední výzvou před podáním žaloby včetně dodejky ze dne , datum, . Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, která byla žalovanému odeslána. Žalovaný ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil.6. Rozhodné právo soud určil podle ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), kterým je Česká republika vázána. Podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny čl. 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Rozhodným právem je tak právo České republiky.7. Soud věc právně posoudil podle § 2662 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).8. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní posoudil jako smlouvu o účtu podle § 2662 o. z. Zatímco žalobkyně veškeré své smluvní i zákonné povinnosti splnila, žalovaný porušil svou závazkovou povinnost tím, že se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, který nevyrovnal. Tento nepovolený debetní zůstatek činil -, částka, . Úrok z prodlení ode dne vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu si strany smluvně sjednaly. Soud má tedy po provedeném dokazování za to, že nárok žalobkyně je oprávněný a že jej uplatnila ve správné výši odpovídající předloženým listinným důkazům. Žalovaný v řízení proti žalobkyni provedenému výpočtu ničeho nenamítal, na svou obranu neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši a následně ode dne , datum, do zaplacení, tak jak žalobkyně požadovala.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.