16 C 252/2024-28 — Okresní soud Praha-západ

1. Manželka se návrhem podaným dne , datum, u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství. Uvedla, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před Úřadem městské části , adresa, . Z manželství se narodil syn , jméno FO, dne , datum, . Manželka návrh odůvodnila tím, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, je pouhým formálním svazkem a nelze očekávat jeho obnovení. Manželé žijí odděleně a nesdílejí společnou domácnost. Manžel se v květnu 2022 odstěhoval. Obnovení manželského soužití je vyloučeno.2. Manžel se k návrhu manželky připojil ve svém vyjádření doručeným zdejšímu soudu dne , datum, a uvedl, že s rozvodem manželství souhlasí. Dle jeho názoru je mezi manželi vypořádáno i jejich společné jmění. V průběhu manželství došlo k zásadním neshodám, které vedly k nenapravitelnému zhoršení vztahů. Manželství je trvale rozvráceno bez možnosti obnovení manželského soužití. Manžel se odstěhoval ze společné domácnosti v květnu 2022. Manželé spolu udržují pouze formální a nezbytný kontakt3. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že manželství bylo uzavřeno dne , datum, před Úřadem městské části , adresa, (důkaz: oddací list). Manželům se narodil nezletilý syn , jméno FO, , narozený , datum, . O úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu uzavřeli manželé dohodu, kterou zdejší soud rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, schválil. (důkaz: rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Manželé učinili nesporným, že příčinou rozvratu manželství je rozdílný náhled na život, obecněji společný život manželů vyplývající z jejich povahových odlišností, který vyústil ve vzájemné odcizení, minimální komunikaci a nulový společný intimní život. Manželé spolu nežijí od května 2022.4. Závěrem řízení právní zástupkyně manželky navrhla, aby bylo manželství rozvedeno, neboť je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno.5. Závěrem řízení manžel navrhl, aby bylo manželství rozvedeno.6. Podle § 755 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů pk dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že je namístě návrhu na rozvod manželství vyhovět, neboť v řízení bylo prokázáno splnění veškerých zákonných podmínek, resp. nebyly zjištěny žádné překážky, které by rozvodu manželství podle § 755 a 756 o. z. bránily. Soud nepochybuje o tom, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Za příčinu rozvratu přitom soud ve shodě s tvrzením manželů pokládá rozdílný náhled na život, obecněji společný život manželů vyplývající z jejich povahových odlišností, který vyústil ve vzájemné odcizení, minimální komunikaci a nulový společný intimní život. Současně vzal soud za zjištěné, že byly rozsudkem soudu upraveny poměry nezletilého. Soud proto návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství I. výrokem tohoto rozsudku rozvedl.9. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.