16 C 4/2025-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, u zdejšího soudu domáhala, aby jí žalovaná zaplatila výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , u něhož nebylo ode dne , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/2024 Sb. (dále jen „vyhláška ministerstva financí“), částku , částka, za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje částku ve výši , částka, za příslušný počet dní prodlení tak, jak je shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši , částka, .2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.4. Z upomínek žalované k zaplacení zákonného příspěvku, výzvě k úhradě zákonného příspěvku a poštovních dodejek žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla od , datum, vlastníkem a provozovatelem vozidla RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, . Za období od , datum, do , datum, přitom nezaplatila nic na zákonném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaná byla rovněž právní zástupkyní žalobkyně vyzývána před podáním žaloby k uhrazení předmětné pohledávky.5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 45 a § 6 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dle § 5 odst. 1 písm. h) a § 6 vyhlášky ministerstva financí.6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od , datum, do , datum, povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalované nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 zákona č. 30/2024 Sb., který za 20 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě , částka, za jeden den podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky ministerstva financí, činí celkem , částka, . Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto nároku podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 6 fixní částkou , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaná svému závazku nedostála a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh ve výši , částka, neuhradila, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaná neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni vedle jistiny přiznal i příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení z částky , částka, , tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných, za období od , datum, , tj. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveném ve výzvě k úhradě příspěvku, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu ps § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši , částka, odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily , částka, . V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.