16 C 63/2025-21 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne , datum, provedla odtah motorového vozidla RZ: , SPZ, , jehož provozovatelem je žalovaný. Žalobkyně toto vozidlo umístila na vyhrazené parkoviště, které provozuje, a vyzvala žalovaného, aby si vozidlo převzal. Žalovaný tak neučinil. Z důvodu zastavení růstu dalších nákladů žalobce bylo vozidlo žalobkyní převezeno na odstavné parkoviště Magistrátu hlavního města Prahy v Dubči. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení ceny odtažení vozidla dne , datum, ve výši , částka, , parkovného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a dále parkovného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a ceny odtažení na odstavné parkoviště Magistrátu hl. m. Prahy ve výši , částka, . Žalobkyně dne , datum, žalovaného předžalobně vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný nicméně na tuto výzvu nikterak nereagoval a ničeho žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně dne , datum, provedla na základě rozhodnutí pokynu příslušníka Policie ČR odtah vozidla RZ: , právnická osoba, , Anonymizováno, na jí provozované parkoviště (viz Předávací protokol vozidla ze dne , datum, a Zřizovací listina příspěvkové organizace ze dne , datum, ). Žalobkyně kontaktovala písemně žalovaného dne , datum, , kdy mu oznámila odtah vozidla na střežené parkoviště, a zároveň jej vyzvala k převzetí vozidla a úhradě vzniklých nákladů (viz Výzva k převzetí vozidla ze dne , datum, s dodejkou). Následně dne , datum, převezla vozidlo a předala jej na odstavné parkoviště Magistrátu hlavního města Prahy, kdy jej předala Správě služeb hlavního města Prahy jako správci plochy. Cena odtahu dne , datum, a parkovného za období od , datum, do , datum, byla stanovena nařízením č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti stanovena částkou 1 900 za odtah vozidla a částkou , částka, za první až třetí den parkování a částkou , částka, za každý další den parkování (viz Nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy). Cena odtahu na odstavnou plochu MHMP byla stanovena kalkulací žalobce. Žalovaná dne , datum, vystavila žalovanému fakturu č. , hodnota, na částku , částka, se splatností dne , datum, a dne , datum, fakturu č. , hodnota, na částku , částka, se splatností dne , datum, . Žalovaný na výzvu k jejich úhradě nereagoval (viz faktura č. , hodnota, a č. , hodnota, ). Žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě dluhu (viz Předžalobní výzva k úhradě dlužné částky s dodejkou).5. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), kdo způsobil překážku provozu n pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odst. 4 téhož ustanovení je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.6. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.7. Podle § 2 odst. 3 nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen „nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy“), maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí a) první až třetí i jen započatý den , částka, /den, b) od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště , částka, /den, c) od sto osmdesátého prvního dne , částka, /den.8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla, které bylo na základě rozhodnutí příslušníka Policie ČR ve smyslu ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu dne , datum, žalobkyní odtaženo na střežené parkoviště, přičemž žalovaný si je ani k výzvě nevyzvedl. Žalobkyně je tak na základě ust. § 27 zákona o silničním provozu oprávněna po žalovaném, jakožto provozovateli odtaženého vozidla, požadovat náhradu vzniklých nákladů spojených s odtahem vozidla, jeho parkováním na střeženém parkovišti a případně i jeho umístněním na jiné, nestřežené parkoviště v situaci, kdy zjistila, že vlastník vozidla je zcela nečinný. Žalobkyně nárokovala cenu nuceného odtahu v částce , částka, a dále cenu parkovného po dobu 29 dní, kdy bylo vozidlo žalovaného odstaveno na střeženém parkovišti, které provozuje žalobkyně, ve výši , částka, při sazbě 250 resp. , částka, za jeden den dle § 2 odst. 3 nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, a konečně cenu odtahu na nestřežené parkoviště Magistrátu hlavního města Prahy, které provedla za účelem snížení vlastních nákladů v částce , částka, . Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce pokusila žalovaného předžalobně vyzvat k zaplacení dlužné částky, nicméně žalovaný na toto nikterak nereagoval a dlužnou částku byť jen částečně neuhradil, čímž se s plněním dostal do prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v požadovaném rozsahu, tj. ode dne následujících po stanoveném dni splatnosti obou faktur, do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.10. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak paušální náhrady nákladů za dva úkony podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (výzva k plnění, návrh ve věci samé) po , částka, celkem tedy , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily , částka, . V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.