18 C 291/2017-1040 — Okresní soud Praha-západ

1. Dne , datum, bylo žalobkyním doručeno rozhodnutí , Jméno účastníka B2, (dále jen „SPÚ“) ze dne , datum, , č. j. SPU , č. účtu, , (dále jen „Rozhodnutí“) kterým byla zamítnuta žádost žalobkyň ze dne , datum, na vydání částí původních pozemků dle PK 296/3, 327 a 283/1 u všech tak, jak jsou identifikovány na současný stav dle KN, celkem se jedná o 55 pozemků a dále částí původních pozemků dle PK 289/3 a 286, na současný stav KN identifikováno jako část pozemku parc. č. 286/29 geometrickým plánem č. , hodnota, -2/2016. Žalobkyně napadají Rozhodnutí a v rozsahu po částečných zastaveních řízení a změnách žaloby, o kterých bylo rozhodnuto usneseními zdejšího soud ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , navrhují, aby soud Rozhodnutí po provedeném řízení nahradil rozsudkem, kterým rozhodne o tom, že žalobkyně jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, (dále jen „ZoP“) nejsou ½ spoluvlastníky zbývajících pozemků a bude jim přiznán nárok na náhradu za tyto pozemky. Žalobkyně jsou totiž oprávněnými osobami podle ZoP k bývalému zemědělskému majetku svých právních předchůdců manželů , jméno FO, , rolníků v , adresa, . Pozemky PK 296/3, 327, 283/1 (tehdy jako 296/2) a 286 byly převedeny na stát na základě smlouvy z 12. a , datum, (dále jen „Smlouva z prosince 1949“) a první zmínka o pozemku 289/3 je ve směnné smlouvě z , datum, , kdy jsou postupovány díly c1-c4 o celkové výměře 1 101 m2. Následně docházelo k vrácení malých částí tohoto pozemku, ale není zřejmé, jak se to promítlo do majetku , jméno FO, , kdy výsledek je nicméně ten, že nynější pozemky 296/582 a 286/29 jsou ve vlastnictví ČR, přestože není zřejmé, jakým způsobem byly na stát převedeny.Žalobkyně především sporují polemiku obsaženou v Rozhodnutí ohledně té skutečnosti, že listina ze dne , datum, , kterou byl obecně uplatněn zbytkový restituční nárok žalobkyň, nebyla tehdejšímu pozemkovému úřadu doručena včas. SPÚ argumentoval tím, že se mu podařilo dohledat podací knihu Okresního úřadu , adresa, -západ, v níž nenašel žádný záznam o podání žádosti z , datum, a samotná žádost není opatřena podacím razítkem. K tomu žalobkyně uvedly, že nic nebránilo tomu, aby byla podací kniha dohledána dříve, neboť pozemkový úřad (dále jen „PÚ“) o její existenci musel vědět, jakož i musel vědět to, kde se nachází. Dále bylo prokázáno, že ještě v roce 2000, ne všechna podání byla opatřena podacím razítkem podatelny Okresního úřadu , adresa, -západ a nebyla zaznamenána v podací knize, např. se jedná o předložená lustrační osvědčení a doplňující dokumenty, které musely být doručovány přímo PÚ. Přičemž podle tehdy platného správního řádu (§ 18 odst. 5) přijetí musí být potvrzeno pouze na žádost účastníka, tedy nikoliv automaticky. Zmatečná je také dvojí evidence přijatých podání. Nelze odhlédnout ani od žalobkyněmi nastíněného scénáře, podle kterého pokud v dopise ze dne , datum, píše PÚ, že obdržel žádost z , datum, , ale neregistroval ji, protože postrádá další doklady, a přesto v dopise ze dne , datum, ke stejné věci píše, že obdržel uplatnění nároku a registroval jej pod č. 1051/1993, lze tak předpokládat, že nějaké dokumenty byly na PÚ v mezidobí (asi 3 týdny) dodány. Žádný další zápis tomu ale v podacích knihách neodpovídá. Je tedy zřejmé, že samotná podací kniha, nemá v této otázce žádnou vypovídací hodnotu. Žalobkyně poukazují také na to, že na výzvu PÚ z , datum, reagovaly a v návaznosti na toto jejich doplnění potom PÚ pokračoval v rozhodování v prosinci 2012. Dále nutno poukázat na to, že PÚ až do roku 2018 jednotlivé žádosti žalobkyň nezamítal z důvodu opožděnosti uplatnění restitučního nároku, ale např. z důvodu nenaplnění restitučního titulu, přestože rozhodoval o pozemcích uplatněných nad rámec žádosti z prosince 1992. Listinu z , datum, žalobkyně považují za doplnění a upřesnění žádosti z prosince 1992. To koresponduje i s tím, že v předmětném správním spise byly založeny 2 originály žádosti z , datum, . Jeden s rukou připsanou spisovou značkou a jeden bez ní. Žalobkyně mj. poukazují také na délku jejich restitučního řízení, průtahy v rozhodování správních orgánů a nerespektování soudních rozhodnutí. Stěžejní je také jakým způsobem byl správní spis veden a že sám správní orgán tak nemůže s jistotou říct, kdy byly do spisu listiny z , datum, založeny. Nikdy ani nedošlo ze strany správního orgánu k odmítnutí restitučního nároku žalobkyň. Správní orgán nemá k dispozici ani originál listiny z , datum, . Otázka včasnosti přitom již byla několikrát posuzovaná v rámci jiných restitučních věcí, a to jak zdejším soudem, tak i soudem odvolacím a soudem ve správním soudnictví. Doposud soudy vždy došly k závěru, že žádost ze dne , datum, je nutno posuzovat jako včasnou, a to i v případě, kdy na ní není podací razítko podatelny Okresního úřadu , adresa, -západ.Ohledně tísně a nápadně nevýhodných podmínek žalobkyně odkazují na již existující rozhodnutí, ve kterých ohledně převodu na základě totožných smluv již byla tíseň a nápadně nevýhodné podmínky konstatovány. Dále uvádějí, že část pozemků byla na stát převedena na základě smlouvy z prosince 1949 a pozemek PK 289/3 na základě směnné smlouvy z roku 1955. Co se týče tísně, je zřejmé, že kdyby nedošlo ke změně režimu, , jméno FO, by uvedené smlouvy neuzavřeli. Žalobkyně nesporují, že by došlo k převodu nemovitostí tak, jak o nich mluví smlouva z rok 1947, ale potom v roce 1949 dochází k převodu více pozemků a za neodpovídajících podmínek, např. výše kompenzace. Část další výměry přitom nebyla vykupována pro stavbu přehrady, ale jako náhradní pozemky pro vlastníky chat a za účelem zbudování rekreační oblasti. , jméno FO, také nebyla vyplacena přislíbená subvence ve výši 700 000 Kčs na obnovení zemědělských usedlostí. Zároveň jim byla odmítnuta možnost dostat náhradní pozemky a byly jim v průběhu dalších let odebrány zemědělské stroje a znemožněno dostat úvěr.Ohledně nemožnosti vydání pozemků z důvodu existence chatové osady žalobkyně taktéž odkazují na rozhodování v jiných restitučních věcech, ve kterých již bylo toto vyvráceno. Co se týče nápadně nevýhodných podmínek, tak u směnné smlouvy z roku 1955 byla splatnost kupní ceny podmíněna prokázáním nutnosti zamýšlených stavebních prací, jejich rozsahu a výše nákladů. V případě obou smluv potom nebyla uhrazena odpovídající cena podle předpisů. Podle odhadu J. , jméno FO, měl být pozemek PK 283/1 a 327 vykoupen za 2,50 Kčs za m2 a 286 za 1 Kčs za m2. Přitom za 2,50 Kčs byla vykoupena pouze část pozemku 283/1, zbylá část byla vykoupena za 1 Kčs, obdobně u pozemku 286, kde byla převážná část vykoupena za 0,20 Kčs. Přiměřená náhrada přitom podle vyhlášky měla být minimálně 2 Kčs. Ve směnné smlouvě se potom pozemky v podstatě kupovaly za 0,20 Kčs a 0,30 Kčs. , jméno FO, nebyla proplacena ani náhrada za stromy a keře na pozemku, kdy pozemek PK 283/1 byl lesem se vzrostlými stromy.Postupem řízení v návaznosti na nově vyvstalé informace a na novou judikaturu (, spisová značka, ), žalobkyně měnily svůj návrh v tom smyslu, že se namísto přímého vydání pozemků domáhají přiznání náhrady. Ohledně pozemků účastníka 2) tento svůj návrh odůvodnily tím, že se jedná o cesty ve veřejném užívání. Obdobně jsou zasažen veřejným užíváním a souvisí s cestou pozemky společnosti , právnická osoba, . a SBD Ždáň. Pozemky ve vlastnictví fyzických osob a společnosti , právnická osoba, . jsou buď přímo zastavěny nebo tvoří jeden funkční celek se stavbami, ke kterým zároveň zajišťují přístup, příp. jsou zatíženy věcnými břemeny. Na pozemcích ve vlastnictví vedlejšího účastníka DP Beta je umístěna ČOV. Z toho je zřejmé, že další zemědělské využití těchto pozemků tedy není možné a žalobkyním by tak bylo vydáno pouze holé vlastnictví. Břehové pozemky ve správě účastníka 2) žalobkyně také nežádají k přímému vydání, neboť je na těchto pozemcích zřízeno chráněné území přírodní památky.2. Účastník 1) , právnická osoba, . ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí SPÚ za správné a souhlasí s jeho odůvodněním, restituční nárok nebyl žalobkyněmi uplatněn včas a ani nebyla prokázána existence restitučního titulu, proto z níže rozepsaných důvodů navrhl žalobu zamítnout.Předně účastník 1) shledává nedostatečnou identifikaci pozemků v žalobě, kdy není zřejmé z jakých pozemků PK každý z žalobkyněmi aktuálně požadovaných pozemků vznikl. Dále je z Rozhodnutí zřejmé, že se SPÚ zabýval pouze pozemky dle PK 289/3 a 286, proto by předmětem tohoto řízení neměl být pozemek 286/29, který vznikl také z pozemků PK 302 a 304, které byly na stát převedeny Smlouvou o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne , datum, . Dále pozemek 286/29 dle GP č. , hodnota, -2/2016 vznikl i z pozemku PK 826, který nebyl předmětem žádné žalobkyněmi tvrzené smlouvy.Co se týče převodu pozemků na stát v rozhodném období, ve stavu tísně a za nápadně nevýhodných podmínek uve