34 C 279/2025-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , které v období od , datum, do , datum, nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně požaduje zaplacení příspěvku ve výši , částka, za celkem , hodnota, nepojištěných dní násobených denní sazbou ve výši , částka, , a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši , částka, . Žalovaný ani přes výzvu a upomínku dosud žalovanou částku neuhradil.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Soud se zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti určením rozhodného práva. Na uvedený vztah nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Konžskou republikou, proto soudu podle § 2 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodné právo je právo české /čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)/.6. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:7. Žalovaný byl v rozhodném období od , datum, do , datum, vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla s registrační značkou , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, . Přesto žalovaný neuzavřel pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, včetně záznamu , právnická osoba, o sledování zásilek a upomínky k zaplacení dlužné částky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných s tím, že v uvedeném období, tedy po dobu 31 dní neměl uzavřeno povinné pojištění. Dluh ve výši , částka, sestává z příspěvku ve výši , částka, a nákladů na vymáhání ve výši , částka, . V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno.8. S ohledem na přijetí zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), je pro posouzení období od nabytí jeho účinnosti (, datum, ) rozhodná právní úprava obsažená v tomto zákoně ve spojení s prováděcí úpravou ve vyhlášce č. 69/2024 Sb., a za dobu do , datum, je rozhodná právní úprava obsažená v zákoně č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), ve spojení s vyhláškou č. 205/1999 Sb.9. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku v souladu s § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který za příslušný počet dní činí celkem , částka, . Žalobkyni podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku ve výši , částka, . Žalobkyni vedle jistiny přísluší podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost byla žalovanému uložena ke splnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátkou. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši , částka, za každý úkon právní služby a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 6 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění). Dále pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.).