36 C 22/2025-39 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 162 Kč s příslušenstvím z titulu příspěvku do garančního fondu v rámci zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Z listinných důkazů, předložených stranami, zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný jako vlastník vozidla registrovaného v registru vozidel – osobní automobil s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, (výpis z registru vozidel), neměl v období od 3. 9. 2021 do 24. 1. 2022 a dále v období od 25. 1. 2022 do 6. 5. 2022 řádně uzavřeno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak nebylo pojištěno 246 dní. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně se splatností dne 4. 6. 2022 (pro první shora uvedené období) a 27. 9. 2022 (pro druhé shora uvedené období) (výzvy a upomínky k úhradě ze dne 21.10.2022 a 22. 6. 2022). Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil, vyzvala jej žalobkyně k úhradě předžalobními upomínkami ze dne 25. 10. 2022 a 10. 1. 2023, ani poté žalovaný ničeho neuhradil (předžalobní výzvy ze dne 25. 10. 2022 a 10. 1. 2023).4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 6 odst. 1 a § 45 odst. 2 až 4 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a podle prováděcí vyhlášky č. 69/2024 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný byl v období od 3. 9. 2021 do 24. 1. 2022 a dále v období od 25. 1. 2022 do 6. 5. 2022 provozovatelem uvedeného vozidla a jelikož v rozhodném období neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu daného automobilu, vznikla mu za každý den porušení této zákonné povinnosti povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek do garančního fondu. Vzhledem k včasné výzvě k úhradě vznikla žalovanému také povinnost uhradit paušální náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení celkem 12 162 Kč, a to jednak za prvé žalované období (47 Kč * 144 dní a 300 Kč náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek) ve výši 7 068 Kč, jednak za druhé žalované období (47 Kč * 102 dní a 300 Kč náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek) ve výši 5 094 Kč.6. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas neuhradil, dostal se současně podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po uplynutí stanovené lhůty od doručení výzvy k úhradě do prodlení. Soud proto uplatněný nárok žalobkyni v plném rozsahu přiznal, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč a podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 %. Celkem tak jde o částku 2 252 Kč.