36 C 27/2025-105 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala určení, že shora uvedené části dvou pozemků, u nichž je jako vlastnice zapsána v katastru nemovitostí žalovaná obec, jsou v jejím výlučném vlastnictví. Uvedla, že ode dne , datum, byla na základě darování spoluvlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , hodnota, , a poté na základě darovací smlouvy ze dne , datum, se stala výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí. Jejich faktickou součástí jsou od nepaměti zmíněné části sousedních pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, , žalobkyně je takto užívá od narození, resp. od doby, kdy se stala spoluvlastnicí, a vymezeny jsou oplocením a menšími stavbami, které jsou na svém místě také od nepaměti. Takto byly ostatně užívány už i právními předchůdci. O tom, že jde o vlastnictví obce, se žalobkyně dozvěděla až na základě geometrického plánu, který si nechala vypracovat za účelem přesného a odborného vytyčení stavu, a nesouhlasného stanoviska žalované k otázce vydržení ze dne , datum, . Domnívala se však, že již nejpozději dne , datum, vydržela vlastnické právo, protože měla držbu řádnou, poctivou a pravou, zatímco žalovaná nikdy své vlastnické právo nevykonávala a užívání daných částí pozemků žalobkyni i jejím předchůdcům trpěla po řadu desetiletí. Bez ohledu na řádné vydržení proto žalobkyně vlastnické právo nabyla také na základě mimořádného vydržení.2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila, neboť celková výměra částí pozemků, které jsou připloceny k pozemkům žalobkyně, činí 440 m2, tj. více než o 100 % velikosti pozemku žalobkyně, nelze tedy uvažovat o poctivé držbě, jelikož tato okolnost jí měla být při zachování obvyklé opatrnosti zřejmá. Nelze ani uvažovat o mimořádném vydržení, jelikož jde o případy, kdy držitel neprokáže právní důvod, na základě kterého drží, zde však má jít o darovací smlouvy z let 1994 a 2019. Dále namítla, že oplocení nestojí na celé hranici pozemků, že část pozemku parc. č. 1105/6 nebyla celá faktickou součástí pozemku parc. č. , hodnota, , jelikož zde vedla až do roku 2009 strouha, kterou žalobkyně nemohla nijak užívat, a že rodinný dům žalobkyně byl významně rozšířen přístavbou. Z těchto všech důvodů proto navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.3. Soud pro zjištění rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 257 m2, jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a parc. č. , hodnota, (zahrada) o výměře 168 m2, celkem tedy jde o výměru 425 m2, a že žalovaná je vlastnicí pozemků parc. č. , Anonymizováno, (ostatní komunikace) a parc. č. , hodnota, (jiná plocha), vše v obci a katastrálním území , adresa, .5. Z notářského zápisu, sepsaného pod sp. zn. , Anonymizováno, , dne 26. 10. 1994 JUDr. Ludmilou Jedličkovou, notářkou se sídlem v Praze, bylo zjištěno, že žalobkyně jako obdarovaná nabyla od dárkyně , jméno FO, , která předmětné nemovitosti nabyla kupní smlouvou ze dne , datum, , podíl o velikosti id. ½ na rodinném domě č. p. , Anonymizováno, se stavební plochou 31 o výměře 188 m2 a na zahradě , Anonymizováno, o výměře 237 m2 v obci , adresa, , celkem tedy šlo o výměru 425 m2.6. Z notářského zápisu, sepsaného pod sp. zn. , Anonymizováno, , dne 23. 5. 2019 JUDr. Svatoplukem Procházkou, notářem se sídlem v Praze, bylo zjištěno, že žalobkyně jako obdarovaná nabyla od dárce , jméno FO, druhý spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na předmětných pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a parc. č. , hodnota, v obci , adresa, .7. Z geometrického plánu č. , hodnota, zpracovaného Jindřichem Tlukou, vyplynulo zejména, že část pozemku par. č. , Anonymizováno, , označená jako , Anonymizováno, , má výměru 329 m2 a část pozemku parc. č. , hodnota, , označená jako , Anonymizováno, , má výměru 111 m2, celkem tedy jde o výměru 440 m2.8. Z dopisu ze dne , datum, pak soud zjistil, že žalovaná obec k žádosti žalobkyně ze dne , datum, neuznala vydržení jejího vlastnického práva k předmětným pozemkům , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyčleněným shora uvedeným geometrickým plánem.9. Ze série ortofotomap a fotografií a z pěti čestných prohlášení si soud učinil pouze představu o tom, jak situace na místě vypadá: jde o rodinný dům se zahradou, pravidelný a přehledný pozemek je ze dvou stran oplocen, přičemž ze severní strany je takto oddělen od místní komunikace, která ho vymezuje i ze západní strany, a z jižní strany ho od pozemku sousedů oddělují malé hospodářské stavby, jak již bylo popsáno v žalobě. S ohledem na to, že zejména ortofotomapy zachycují stav v průběhu dvou desetiletí, má soud za to, že tento stav se skutečně po danou dobu nijak výrazně neměnil. Nelze vyloučit drobné změny v minulosti, neboť ty pochopitelně nemohou být tímto způsobem zaznamenány, to však pro posouzení věci nebylo rozhodné, jak bude dále rozvedeno. Nicméně pokud jde o oplocení, prostřednictvím čestných prohlášení , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, má soud za dostatečně prokázáno, že se neměnilo už od roku 1945, resp. 1955. Jde-li pak o námitku existence strouhy, ze tří fotografií jasně vyplývá, že zde sice taková strouha dříve byla zřízena, ale právě kvůli faktickému oddělení sousedního pozemku prostřednictvím uvedených malých staveb, nebo spíše podezdívky a naskládaného materiálu, byl dostatečně vzbuzován dojem, že je součástí pozemku přiléhajícího k domu žalobkyně.10. Ze sdělení Místního národního výboru , Anonymizováno, ze dne 8. 8. 1990 soud žádné relevantní zjištění neučinil a další návrhy na provedení důkazů zamítnul, protože pro posouzení a rozhodnutí věci měl již dostatek podkladů a další důkazy by již nemohly, s ohledem na právní závěry, které soud ve věci zaujal, přinést jiná rozhodující zjištění. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.11. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.12. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.13. Podle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.14. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.15. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.16. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.17. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.18. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.19. Podle § 3066 odst. 2 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.20. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Především je třeba uvést, že žalobkyně měla naléhavý právní zájem na určení svého tvrzeného vlastnického práva, neboť sama okolnost, že v katastru nemovitostí je zapsán jiný stav, než tvrzený skutečný stav, tento naléhavý právní zájem zakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3787/2019).21. Jde-li však o možnost vydržení, soud vyšel z ustálené rozhodovací praxe, podle které držba způsobilá k (řádnému) vydržení musí být poctivá, resp. pro právní vztahy vzniklé před rokem 2014 oprávněná. Držitel musí být po celou dobu v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Dobrá víra ovšem musí být objektivní, musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry