36 C 46/2025-53 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 372,92 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného a překročeného kontokorentního úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy ze dne 18. 7. 2002. Žalovaný nehradil pohledávky takto vzniklé řádně a včas, proto byl ke dni 1. 8. 2023 zesplatněn celý dluh, nehradil však ani přes předžalobní výzvu k plnění.2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , hodnota, , podle níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému kontokorent až do výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto výši nepřekročit a splatit dluh takto vzniklý včetně cen za služby s vedením kontokorentu spojené a ročních úroků podle aktualizovaného sdělení žalobkyně (smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne , datum, včetně dohody o její změně ze dne , datum, ). K zesplatnění došlo z důvodu přečerpání kontokorentu a neuhrazení vzniklé pohledávky na jistině ve výši 31 827,97 Kč a úrocích ve výši 544,95 Kč dne 1. 8. 2023 (výzva k úhradě ze dne 24. 11. 2021, výpisy z účtu za období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023, poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2023). Žalobkyně pak žalovaného ještě před podáním žaloby písemně vyzvala k dobrovolné úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne 11. 4. 2024 včetně dokladu o doručení).4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.5. Po právní stránce soud nárok posoudil podle právních předpisů platných ke dni , datum, , tedy ke dni vzniku závazkového právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným (§ 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.8. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.9. Podle § 517 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.10. Soud dospěl k závěru, že žalovaný přečerpal sjednaný kontokorent a vzniklou pohledávku ve výši 32 372,92 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 31 827,97 Kč a úroků ve výši 544,95 Kč, žalobkyni řádně a včas neuhradil. Protože se tím dostal ode dne 2. 8. 2023 do prodlení, soud žalovaný nárok přiznal včetně požadovaného úroku ve výši 15 % ročně, tedy nižšího, než jaký byl sjednán, i zákonných úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 274 Kč a z paušální náhrady nákladů podle vyhlášky č. 258/2014 Sb. za dva úkony (předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč. Celkem tak jde o částku 1 874 Kč.