8 C 159/2025-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena jako úročná, žalovaný se zavázal vrátit žalobci , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr do , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, a ze smluvního úroku ve výši 1% denně z jistiny za dobu čerpání úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ničeho neuhradil2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne , datum, prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru na částku , částka, , žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, . Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 % denně. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalovanému bylo dne , datum, vyplaceno , částka, . Pro případ prodlení se zaplacením úvěrové jistiny po odstoupení od smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky , částka, za dobu čerpání úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, vyplývá, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužných částek.5. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 o. z, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavíral žalobce jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).11. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k jednoznačnému závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Před poskytnutím úvěru nebyl zjištěn příjem žalovaného, nebyly zjišťovány ani výdaje žalovaného. Žalobce neměl k dispozici ani žádné tvrzení žalovaného o jeho příjmech či výdajích, nepožadoval od žalovaného např. výplatní pásky, výpis z účtu atp.12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce zcela rezignoval na ověřování resp. zjišťování jak závazků tak i dluhů žalovaného, i na zjišťování příjmů žalovaného. Soud má proto za to, že žalobce měl s ohledem na výše uvedené postupovat obezřetněji, nicméně rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce v žalobě ani ničeho netvrdí.13. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že předmětná smlouva je absolutně neplatná.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Jelikož bylo v projednávané věci prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalobce poskytl žalovanému úvěr, žalovaný měl úvěr splatit do stanoveného data. Žalovaný porušil tuto povinnost. V řízení je dále prokázáno, že žalovaný částku ve výši celkem , částka, obdržel, ale žalobci tuto částku nevrátil, obohatil se tím co do částky , částka, na úkor žalobce. Žalobce má proto nárok na vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, a to včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení (§ 1970 o.z) s tím, že žalovanému byla stanovena třídenní lhůta k plnění.16. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů (výrok II. tohoto rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce byl v řízení úspěšný co do částky , částka, , která vzhledem k předmětu řízení (, částka, ) představuje 83 %, žalovaná co do zbylých 17 % a žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % (83 % - 17 %). Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu ve výši , částka, a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Náklady žalobce jsou tedy celkem ve výši , částka, s tím, že žalobce má právo na náhradu 66% z těchto nákladů, tedy částky , částka, .