13 C 331/2025-18 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky č. 613/6, nacházející se v budově č. p. 613, 614, postavené na pozemku parc. č. 709/10, k této jednotce náleží spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. p. 613, 614 a pozemku parc. č. 709/10 ve výši 33/542, to vše se nachází v katastrálním území a obci , adresa, , zapsané na listech vlastnictví č. , hodnota, a 2770 (dále jen „Nemovitost“). Žalovaný užíval Nemovitost v období od , datum, do , datum, výlučně a zcela pro své bytové potřeby, čímž dle žalobkyně omezil její vlastnické právo ke společné věci. Žalobkyně se tak domáhala protiplnění za toto omezení v podobě bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo užíváním Nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět, neboť došlo k mimosoudní dohodě mezi účastníky. Dále žalobkyně ve svém podání uvedla, že nepožaduje náhradu nákladů řízení.Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět ještě před prvním jednáním ve věci samé, nebylo zapotřebí souhlasu ze strany žalovaného. Na základě těchto skutečností soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto usnesení, a řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.Dle ustanovení § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Dle odst. 2 téhož ustanovení pak dále vyplývá, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl – li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady žalovaný.S ohledem na ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., by měla být žalobkyně tím, kdo nese odpovědnost za to, že řízení bylo zastaveno. Z obsahu spisu je však patrné, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět v důsledku dohody mezi účastníky, z čehož vyplývá, že procesní zavinění zastavení řízení nelze jednoznačně určit. Na základě této skutečnosti soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II. tohoto usnesení, tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.O vrácení soudního poplatku soud nerozhodoval dle ust. § 10 odst. 3 a 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši , částka, , tedy částku nižší, než o kterou se snižuje zaplacený soudní poplatek v případě jeho vrácení.