7 C 153/2020-35 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kdy žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru.Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka (žalovaného) a bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením. V souvislosti s tímto bylo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, v souladu s § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -B-92, výrokem I., který nabyl právní moci dne , datum, , bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného a výrokem IV., který nabyl právní moci dne , datum, , byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (pohledávka žalobkyně byla do insolvenčního řízení přihlášena a uspokojena z 12,7321 %).S ohledem na pravomocné skončení insolvenčního řízení, kdy již netrvají účinky rozhodnutí o úpadku, soud vyzval žalobkyni ke sdělení svého aktuálního procesního stanoviska v projednávané věci.Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Dále žalobkyně ve svém podání navrhla, aby soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět ještě před prvním jednáním ve věci samé, nebylo zapotřebí souhlasu ze strany žalovaného. Na základě těchto skutečností soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto usnesení a řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.Dle ustanovení § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Dle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl – li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady žalovaný.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., kdy nelze-li dospět k závěru, že by některý z účastníků zastavení řízení zavinil, nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Soud má za to, že vzhledem k osvobození žalovaného od placení zbytku pohledávek v rámci insolvenčního řízení nezavinil zastavení řízení žádný z účastníků. Proto soud rozhodl v souladu s návrhem žalobkyně tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.Zároveň soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci dle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud je povinen v případě, že bylo řízení zastaveno před prvním jednáním ve věci samé, ponížit uhrazený soudní poplatek o 20 %, minimálně však o , částka, . Žalobkyně v této věci uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . Soud tedy rozhodl, že se žalobkyni vrací ponížený soudní poplatek ve výši , částka, .