8 C 27/2026-38 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Žalobce dále požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1% denně vyčíslenou na , částka, a , částka, za náklady spojené s uplatněním pohledávky.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť byli k jednání řádně předvoláni, přičemž se k nařízenému jednání nedostavili.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal danou částku splatit do , datum, . Žalobce požadoval náklady na uplatnění pohledávky a smluvní pokutu. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován v dostupných registrech, a žalobce se ho ptal na příjmy a výdaje, ale nic si nepotvrdil. Žalovanému byla částka , částka, připsána na účet dne , datum, . Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovanému byla , datum, odeslána předžalobní upomínka.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.6. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobce v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce sice tvrdil, že žalovaného lustroval a žalovaný mu dodal podklady o příjmech a výdajích, ale nijak si je neověřil. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného však není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba uváděné skutečnosti ověřit, zjistit příjem, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky apod. Soud proto dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla řádně zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.7. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohl ponechat. Žalovaný se tedy co do této částky na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalobce má proto nárok na vrácení této částky. Lhůtu k plnění soud určil třicetidenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení úspěšný ve větším rozsahu než žalobce, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu mu nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu žalobce měl nahradit.