8 C 292/2025-15 — Okresní soud Praha-západ

Manželé se svou žalobou domáhali rozhodnutí soudu, kterým by bylo rozvedeno jejich manželství, uzavřené dne , datum, před matričním úřadem , právnická osoba, v Červeném , adresa, . Svou žalobu odůvodnili tím, že manželství účastníků již delší dobu nefunguje, manželé netvoří manželské společenství, manželství je trvale a hluboce rozvrácené. Účastníci mají zletilého syna Tomáše.Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že účastníci manželství uzavřeli dne , datum, před matričním úřadem , právnická osoba, v Červeném , adresa, . U manželky se jedná o manželství druhé, u manžela o první. Manžel je české národnosti, státní příslušnosti ČR., manželka také české národnosti, státní příslušnosti České republiky.Účastníci učinili nesporným, že spolu nežijí manželským životem a nehospodaří spolu od listopadu 2018, manželství neplní svou funkci.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále obč.. zák.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Podle § 755 odst. 3 obč. zák. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.Podle § 756 obč. zák. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b).Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky k tomu, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Jejich manželství je v současné době pouze formálním svazkem, když účastníci spolu již od listopadu 2018 nežijí, nehospodaří a nevedou společnou domácnost, intimní soužití bylo též již ukončeno. Vztahy mezi účastníky jsou natolik rozvráceny, že nelze předpokládat, že by mohlo dojít k obnovení manželského soužití.Soud proto žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny.