5 C 17/2025-56 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr pravidelně splácet. Svoji povinnost však řádně neplnil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. V souvislosti s tím po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky , částka, , za dobu od , datum, do , datum, , kterou vyčíslila a v souladu s limity stanovenými zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravila na částku , částka, . Smluvní pokutu žalovaný žalobkyni do dne podání žaloby ve věci neuhradil, přestože ho k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala.2. Žalovaný se k návrhu ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci:4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od , datum, s příjmem , částka, měsíčně. Neměl žádnou vyživovací povinnost. Za bydlení měl vynakládat celkem , částka, měsíčně, neměl jiné pravidelné výdaje. Rezerva v jeho příjmech měla činit , částka, . Z výpisů z bankovního účtu žalovaného u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, zaměstnavatel žalovaného vyplatil na jeho účet částku , částka, s označením spoření, dne , datum, částku , částka, s označením spoření. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný neměl v evidenci žádnou dlužnou splátku. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 523 s nízkým rizikem.5. Z návrhu/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v 42 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem ve výši 59,83 % ročně. RPSN činilo 79,29 %. V čl. 6.4. smlouvy se účastníci dohodli, že ke dni zesplatnění úvěru se celá nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Dle čl. 6.5. smlouvy vznikla žalovanému v případě, že po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.6. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek žalobkyně úvěr zesplatnila.7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dle podacího archu byla výzva téhož dne odeslána žalované.8. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že rozsudkem pro zmeškání byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, .9. Z prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, z předsmluvního formuláře a z kopie občanského průkazu žalovaného soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.10. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalovaného zjistila, že měl být zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , od níž obdržel v červnu 2021 částku , částka, a v květnu 2021 částku , částka, . Žalovaný žalobkyni sdělil, že nemá žádnou vyživovací povinnost a za bydlení vynakládá , částka, . Žalovaný neměl žádný negativní záznam v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Mezi žalobkyni a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 59,83 % ročně v pravidelných 42 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a v souvislosti s tím po žalovaném dle čl. 6.4. a 6.5. smlouvy požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky , částka, .11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle ustanovení § 135 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá smluvní pokuty. Ze shora uvedeného vyplývá, že Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím, přičemž se jednalo o nárok vyplývající ze stejné smlouvy o úvěru. S ohledem na shora citované ustanovení i skutečnost, že se jedná o pohledávku odlišnou od pohledávky uplatněné žalobou v této věci, má soud za to, že není citovaným rozhodnutím není vázán. Navíc v předmětné věci soud vydal rozsudek pro zmeškání, a proto nárok žalobkyně nepřezkoumával, nýbrž dle § 153b o.s.ř. pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná.17. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně