7 C 13/2025-18 — Okresní soud v Rakovníku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení , částka, s příslušenstvím představující příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“).2. Ve věci bylo rozhodnuto pouze na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tím předem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.)3. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jako vlastník /provozovatel vozidla registrovaného v registru vozidel – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm³ do 2500 cm³, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, neměl v období od , datum, do , datum, řádně uzavřeno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak nebylo pojištěno 178 dní. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně dne , datum, se splatností příspěvku ve lhůtě 60 dnů od doručení dopisu. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil, vyzvala ho žalobkyně k úhradě upomínkami, na které žalovaný nereagoval. Rovněž tak předžalobní výzva učiněná ve smyslu § 142a o.s.ř. ze dne , datum, a odeslaná žalovanému dle podacího archu téhož dne, se minula účinkem a žalovaný ani do doby podání návrhu dlužnou částku neuhradil.4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti, a podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dospěl k závěru, že žalovaný jakožto vlastník uvedeného vozidla porušil nesjednáním si pojištění odpovědnosti povinnost stanovenou mu zákonem o pojištění odpovědnosti, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek podle § 4 téhož zákona žalobkyni, a to ve výši stanovené vyhláškou č. 205/1999 Sb., jakož i náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši podle této vyhlášky. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 11 870 (tj. , částka, x 178 dní + , částka, poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek). Ke splnění této povinnosti byl žalobkyní řádně vyzván, přičemž splatnost pohledávky nastala dnem 9: 7. 2024. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen „o. z.“), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po , částka, (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) a z částky , částka, představující paušální náhradu hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši , částka, .6. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů, když soud neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).