9 C 124/2020-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 845,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], byla nejprve dne 2. 9. 2013 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti oproti podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 1 400 Kč (kapitalizované za řádnou dobu trvání smlouvy při smluvní úrokové sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 17 400 Kč přitom měla žalovaná zaplatit formou pravidelných týdenních splátek po 300 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 20. 10. 2014. Žalovaná však přestala sjednané splátky hradit, poslední platbu provedla dne 15. 1. 2018, a proto po dni splatnosti poslední stanovené splátky dlužila uvedené společnosti na jistině půjčky částku 5 275,45 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 1 574,55 Kč. Dále byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], byla dne 21. 11. 2013 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti oproti podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 1 120 Kč (kapitalizované za řádnou dobu trvání smlouvy při smluvní úrokové sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku ve výši 13 920 Kč přitom měla žalovaná zaplatit formou pravidelných týdenních splátek po 240 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 8. 1. 2015. Žalovaná však přestala sjednané splátky hradit, poslední platbu provedla dne 15. 1. 2018, a proto po dni splatnosti poslední stanovené splátky dlužila uvedené společnosti na jistině půjčky částku 7 369,96 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 2 200,04 Kč. A protože celé tyto pohledávky za žalovanou byly následně ke dni 6. 12. 2019 smlouvou postoupeny na žalobkyni, domáhá se nyní žalobkyně namísto původního věřitele zaplacení celé žalované částky a nadto po ní žádá i úhradu smluvních úroků z jistiny půjčky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti posledních sjednaných splátek do zaplacení a také úhradu zákonných úroků z prodlení z jistin půjček za dobu od marného uplynutí lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Úrok i úrok z prodlení žalobkyně přitom částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení dotčené pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval usnesením ze dne 1. 2. 2021 žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, byť jí výše uvedená výzva k vyjádření byla doručena dne 6. 2. 2021 osobním převzetím této výzvy, rozhodl soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Polska, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř.„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalované nemůže toto svou intenzitou převážit. 4. Z provedených důkazů, zejména ze Smlouvy o úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 5 2. 9. 2013, ze smluvních podmínek této smlouvy a z karty zákazníka včetně jeho žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatky v celkové výši 7 400 Kč, jež se skládaly z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 400 Kč měla přitom uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč. V bodu 1.2 smluvních podmínek bylo přitom zakotveno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně splátky v celkové výši 2 500 Kč, jiné úhrady již neprovedla. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužné částky žalované částce. Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala, ačkoliv byla k tomu žalobkyní před podáním žaloby vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020. 5. Dále ze Smlouvy o úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 21. 11. 2013, ze smluvních podmínek této smlouvy a z karty zákazníka včetně jeho žádosti o půjčku, soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatky v celkové výši 5 920 Kč, jež se skládaly z úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku 13 920 Kč měla přitom uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 240 Kč. V bodu 1.2 smluvních podmínek bylo přitom zakotveno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaná neuhradila právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužné částky žalované částce. Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala, ačkoliv byla k tomu žalobkyní před podáním žaloby vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020. 6. Protože se v daném případě jedná též o posouzení práv a povinností vzniklých do 31. 12. 2013 (smluvní vztahy z výše uvedených smluv o úvěru vznikly v roce 2013), aplikoval soud v této věci ve vztahu k posouzení vzniku smluvního vztahu, jakož i ve vztahu k povinnostem z tohoto smluvního vztahu vzešlým, ustanovení zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to konkrétně zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku, jakož i v souladu s ustanovením zák