13 C 356/2021-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti vrátit pronajaté zařízení. Tvrdil, že ještě pod svým původním názvem [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu č. 8035854, na základě které poskytoval žalovanému služby televizního vysílání prostřednictvím internetu. Současně s ním uzavřel i smlouvu o nájmu zařízení pro příjem tohoto vysílání, a to set top boxu/ CA modul sériové číslo: [číslo]. Žalovaný toto zařízení od žalobce převzal a využíval. Žalovaný ale posléze přestal za uvedené služby hradit sjednanou cenu, a proto smlouva byla ke dni 30. 11. 2020 ze strany žalobce ukončena. Žalovanému tak vznikla dle ujednání povinnost pronajaté zařízení vrátit. Žalovaný však ani přes výzvu žalobce zařízení nevrátil. Proto po něm žalobce požadoval úhradu smluvní pokuty sjednané právě pro případ nevrácení uvedeného zařízení, a to ve výši 5 000 Kč. Splatnost této částky nastala v návaznosti na poskytnutou lhůtu k úhradě nejpozději dne 8. 7. 2021. Žalovaný však nic v této lhůtě ani později žalobci nezaplatil. Proto po něm žalobce požadoval kromě zaplacení celé žalované částky také úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z žalované částky od 9. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací – kombinovaná televize č. 8035854 ze dne 21. 2. 2020, ze všeobecných podmínek společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] o poskytování služeb veřejné dostupných elektronických komunikací, ze zvláštních podmínek [název] televize, jakož i z upomínky ze dne 5. 11. 2020 a z výzvy k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty a předžalobní upomínky ze dne 25. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu, ve které se žalobce zavázal žalovanému poskytovat sjednané služby elektronických komunikací (kombinovaná televize- televizní vysílání prostřednictvím internetu) a žalovaný se zavázal platit za tyto služby sjednanou cenu, a to pravidelnými měsíčními platbami. V souvislosti s tím bylo žalovanému pronajato technické zařízení pro příjem, a to konkrétně STB [označení] sériové číslo: [číslo]. Žalovaný toto zařízení převzal. Ve smlouvě bylo smluvními stranami ujednáno, že žalovaný je povinen toto zařízení po ukončení smluvního vztahu nepoškozené vrátit. Pro případ nevrácení zařízení byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta, která činila 5 000 Kč. Jelikož smlouva byla pro neplacení ze strany žalovaného uvedenou společností ukončena, byl žalovaný současně vyzván i k vrácení předmětného technického zařízení. Žalovaný tak ani v dodatečně stanovené lhůtě neučinil. Proto byl vyzván i k úhradě sjednané smluvní pokuty, a to do sedmi dnů ode dne doručení výzvy ze dne 25. 6. 2021 Ani poté však žalovaný nic žalobci neuhradil, a to i přesto, že byl výzvou současně upozorněn i na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba byla podána po právu. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění, která v sobě obsahovala i ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník). Protože žalovaný posléze porušil povinnost zajištěnou smluvní pokutou, tedy nevrátil pronajaté technické zařízení, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. A protože žalovaný tuto pokutu nezaplatil ve lhůtě splatnosti, ocitl se se svým peněžitým dluhem v prodlení, a žalobci tak vznikl i nárok na úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě aplikovat § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Současně byly naplněny i ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžitý spor nepřekračující částku 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.