6 C 12/2024-57 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 11.454 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 8.000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení. Žalobce (dříve pod jmény , právnická osoba, a , právnická osoba, ) v žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 26. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poukázal na účet žalované 8.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit kromě jistiny ve výši 8.000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.494 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila a dostala se od 24. 2. 2023 do prodlení. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8.000 Kč za dobu od 24. 2. 2023 do 26. 10. 2023 ve výši 1.960 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalované má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. , spisová značka, . Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“9. Soud zjistil, žalobce a žalovaná uzavřeli na dálku dne 26. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 713044 (viz č. l. 7 a násl. soudního spisu), podle které se žalobce zavázal žalované poskytnout 8.000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit celkem 9.494 Kč jednorázově do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Z výpisu z účtu na č. l. 18 soudního spisu ve spojení s výplatními páskami na č. l. 51 a 52 (potvrzujícími číslo účtu žalované) soud zjistil, že žalobce poukázal na účet žalované dne 26. 1. 2023 částku 8.000 Kč. Podle výpisu z registru platebních informací repi ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaná čerpala v minulosti tři úvěry (dva po 5.000 Kč jeden po 2.000 Kč), které splatila. Podle výpisu z registru EUCB bylo žalované zamítnuto celkem deset žádostí půjčku a tři půjčky jí byly poskytnuty. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná žádala o půjčku ve výši 30.000 Kč a uvedla, že je rozvedená, je povinna výživou dvěma dětem, její příjmy činí 28.000 Kč, výdaje 5.000 Kč, náklady na bydlení 4.000 Kč a na splátkách úvěrů platí 2.000 Kč měsíčně.10. Soud ve věci nařídil jednání a ještě před tím informoval žalobce o tom, že předmětem jednání bude i otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky. Soudního jednání se ani žalobce, ani žalovaná nezúčastnili. Žalobce se z jednání soudu omluvil a ohledně zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že vycházel především z údajů poskytnutých žalovanou a úvěrových registrů. Žalobce dále doložil tři výplatní pásky žalované (č. l. 51 a 52 soudního spisu), z nichž vyplývá průměrný čistý měsíční příjem žalované ve výši 24.312 Kč. Přes zřejmou nesrovnalost v žalovanou uváděných a doložených příjmech žalobce ve svém vyjádření uvedl, že mohl očekávat pravdivost žalovanou sdělených údajů.11. Z žádného z důkazů provedených při jednání nevyplynulo, že by žalobce jakýmkoliv hodnověrným způsobem prověřil reálné výdaje a výši závazků žalované (žalovaná v žádosti přiznala pouze splátky ve výši 2.000 Kč bez uvedení jakýchkoliv bližších informací). Přitom žalobcem kalkulované měsíční výdaje domácnosti ve výši pouhých 5.000 Kč na dospělého a dvě nezletilé děti jsou zcela evidentně nereálné.12. Proto nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná.13. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky. Podle tvrzení žalobce žalovaná na poskytnutou částku 8.000 Kč nezaplatila nic. Žalovaná se tak ve smyslu § 2991 o. z. obohatila o 8.000 Kč, neboť obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedené částky.14. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).15. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 63 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (26 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a dále náhrady ve výši 800 Kč za zaplacený soudní poplatek.