13 C 145/2025-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku za provoz vozidla reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru 1350-1850 cm3, bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinného ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně takto provozoval vozidlo od 22. 9. 2023 do 25. 3. 2024 a v období od 26. 3. 2024 do 22. 7. 2024, a žalobkyni tím vznikl nárok na příspěvek ve výši 8 742 Kč a ve výši 5 593 Kč, o který žalovaného upomněla prostřednictvím písemných výzev. Žalobkyně dále požadovala náklady uplatnění příspěvku ve výši 2x300 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z jistiny a nákladů uplatnění.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z provedených důkazů, zejména z výzvy ze dne 20. 5. 2024 a ze dne 13. 9. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 9 042 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla ve výši 8 742 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč a k zaplacení částky 5 893 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla ve výši 5 593 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 22. 9. 2023 do 25. 3. 2024 a v období od 26. 3. 2024 do 22. 7. 2024 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč, když počet dní bez pojištění byl 305 dnů, celkem tedy 14 935 Kč, a náklady uplatnění činily 2x300 Kč. Dluh měl žalovaný uhradit do 30 dnů od doručení výzvy, jak plyne z uvedené výzvy a ze souvisejících informací o doručování zásilky. Totéž prokazují i upomínky žalobkyně jakož i tzv. předžalobní výzva, kde jsou navíc též uplatňovány náklady na vymáhání a úroky z prodlení z dlužné částky v žalobě požadované výši.5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Podle ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (myšlena , Jméno žalobkyně, ) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Touto vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb., která v § 2 odst. 1 pod písm. g) stanoví denní sazbu příspěvku pro dotčený typ automobilu ve výši 47 Kč a v § 2a pak výši nákladů na mimosoudní vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč.6. Bylo na žalovaném, aby tvrzení žalobkyně o provozu vozidla bez povinného ručení vyvrátil, případně aby tvrdil a prokázal, že uplatněný nárok z jiného důvodu nevznikl nebo zčásti či zcela zanikl. To však žalovaný neučinil a ani z obsahu soudního spisu nelze takovou skutečnost dovodit. Soud s ohledem na uvedené skutečnosti žalobě co do jistiny a nákladů na uplatnění příspěvku prezentovaných žalobkyní vyhověl a přiznal žalobkyni proti žalovanému právo, jak na zaplacení uplatněné částky, tak i na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 935 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 1. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 1. 1. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.