3 C 271/2024-100 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 29. 10. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 2. 4. 2019 uzavřel věřitel , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejím základě mu zřídil běžný účet a poskytl kontokorentní úvěr , Anonymizováno, . Žalovaný tak mohl přečerpat prostředky na svém běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu 20000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem na bankovním účtu a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný porušil svoje povinnosti, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Proto banka využila svého práva, v souladu se smlouvou převedla dne 21. 7. 2023 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 23606 Kč na nově zřízený úvěrový účet a vyzvala žalovaného k uhrazení této částky pravidelnými splátkami. Žalovaný nesplácel, a proto banka prohlásila celý úvěr 25642,62 Kč za ihned splatný (ke dni 18. 12. 2023). Žalovaný je v prodlení se zaplacením.2. Žalobce prokázal uzavření úvěrové smlouvy smlouvou o bankovních produktech a službách spolu s dispozicí ke smlouvě. Ze smlouvy plyne dohoda o kontokorentním úvěru. Tvrzení o dluhu žalované doložil výpisem z úvěrového účtu vedeného u , právnická osoba, . Úroková sazba úvěru plyne ze sazebníku banky. Sesplatnění dluhu prokázal příslušným dopisem. Postoupení pohledávky od banky na žalobce bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek. Dopisem prokázal žalobce oznámení o postoupení pohledávky potom odeslání tohoto oznámení žalovanému. Žalobce předložil soudu předžalobní výzvu k zaplacení a poštovní podací arch, čímž doložil, že před podáním žaloby ještě upomenul žalovanou o zaplacení.3. Dále žalobce tvrdil, že po zrušení , Anonymizováno, se žalovaný opět dostal do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, , o 896,58 Kč. I tuto pohledávku postoupila banka žalobci 19. 6. 2024.4. To žalobce prokázal výše uvedenou smlouvou o bankovních produktech a službách, výpisem z bankovního účtu, smlouvou o postoupení pohledávek a výzvou k zaplacení dlužné částky.5. Dále žalobce tvrdil, že dne 29. 11. 2021 uzavřela banka se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a poskytla mu další úvěr, 5000 Kč s úročením 18,2 % p. a. Ačkoliv se žalovaný zavázal ke splacení úvěru, nesplácel. Poté banka sesplatnila úvěr 11. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k jeho splacení. Žalovaný nesplácel a ocitl se v prodlení se zaplacením 4194,12 Kč. I tuto pohledávku postoupila banka žalobci 19. 6. 2024.6. To žalobce prokázal úvěrovou, výpisem z bankovního účtu, dopisem o sesplatnění z 11. 8. 2023 a postupní smlouvou.7. Soud má za zjevné, že právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka při zavření smlouvy. Plyne to ze žádosti o úvěr, kde banka zapsala informace o žalovaném, jednak z vyjádření banky (prověřila majetkové poměry žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do externích úvěrových rejstříků – BRKI, NRKI, SOLUS - neměl tam záznam). Jednak na to ukazuje i dlouhá doba bezproblémové existence úvěrového vztahu. Proto je možno na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou i ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.8. Žalovaný se ničím nebránil.9. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)10. Posuzovaný případ je sporem ze smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost, když poskytl žalovanému oba úvěry. Žalovaný porušil svoji povinnost, když přestal splácet dohodnuté splátky. Pohledávky jsou splatné. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Pohledávky byly postoupena žalobci. Proto soud vyhověl žalobě.11. Podle ust.§ 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.12. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 a