7 C 117/2025-44 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 15. 4. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou účastníci řízení uzavřeli elektronicky 31.1.2024, a na základě které žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč, které mu poukázal na účet č. , č. účtu, dne 31. 1. 2024 (viz čl. 6 a 7). Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky žalobci uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistinu a poplatek měl žalovaný žalobci splatit do 1.3.2024, ale doposud na dluh ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost žalobci uhradit též zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč. Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobce požaduje zaplatit činí 15 750 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku 3 250 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobce uplatňuje po žalovaném smluvní pokutu ve vši 4 050 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 2.3.2024 (den následující po splatnosti zápůjčky do vypracování žaloby, tj. do 11. 4. 2025).Před poskytnutím zápůjčky žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, že si od něj vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného a na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným jako spotřebitelem jedná se o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a na smlouvu a činnost smluvních strana dopadají ustanovení tohoto zákona. Žalovaný má tak, za to, že smlouva uzavřená účastníky řízení nebyla platně sjednána, když žalobce nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, když nedoložil žádný doklad, kterým by splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy prokázal.Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal žalobci zápůjčku včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč žalobci uhradil nejpozději do 1. 3. 2024.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2390 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, která je předmětem řízení, když žalobce své tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce, řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, ničím neprokázal, a tak povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splatit zápůjčku nesplnil a zápůjčku mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 10 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho nezaplatil, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil, tedy na částku 10 000 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Splnění uložené povinnosti se pak řídí ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., podle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalobce jen nepatrný úspěch, proto soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.