7 C 321/2024-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 7. 10. 2024, zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o bezhotovostním úvěru č. 1015394019 ze dne 6. 11. 2023 ve výši 30 000 Kč.Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti předmětný úvěr splácet. Úvěr se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 548 Kč sestávající ze splátky pojištění, jistiny a úroku 18,99 % ročně, počínaje dnem 20. 12. 2023. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 600 Kč. Splátky od 20. 12. 2023 do 20. 5. 2024 byly žalovaným splaceny a od 20. 6. 2024 žalobce neeviduje žádné úhrady od žalovaného do dne zesplatnění. Na základě smlouvy má žalobce nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, a proto žalobce přistoupil v souladu s ujednáním v úvěrové smlouvě dne 21. 8. 2024 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění tvořil dluh žalovaného nesplacenou jistinu ve výši 16 776,13 Kč, která neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky, nesplacený smluvní úrok z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 746,75 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. od 20. 5. 2024 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do 20. 8. 2024, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč a pojistné ve výši 624 Kč.Před poskytnutím úvěru žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, když se nespoléhal jen na tvrzení žalovaného, ale informace jím poskytnuté ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů, a to bankovními výpisy z účtu. Co do výdajů porovnal žalobce výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a právními předpisy stanovenou částkou životního minima a z opatrnosti použil vyšší z těchto částek.Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, a protože nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru č. 1015394019 bylo zjištěno, že žalovaný před poskytnutím úvěru žalobci uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnosti a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Tyto informace si žalobce ověřil z bankovního výpisu žalovaného, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovních i nebankovních registrů a centrální evidence exekucí.Ze smlouvy o úvěru č. 1015394019 uzavřené mezi účastníky řízení dne 6. 11. 2023 bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč za 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit spolu s roční úrokovou sazbou ve výši 19,99 %, s měsíční úhradou pojistného ve výši 208 Kč, celková částka, kterou žalovaný zaplatí bude 35 085,62 Kč a datum poslední splátky bude 20. 2. 2025 s tím, že měsíční splátky budou činit 2 548 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku ve výši 30 000 Kč. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a úroky z úvěru nesplatil. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 800 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč.