7 C 9/2025-78 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované žalobou uplatněnou u soudu dne 25. 11. 2024 zaplacení žalované částky z titulu neuhrazení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 12. 2023 (viz čl. 10). Právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy žalované poskytl úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 5 009,50 Kč a spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 25 114 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce splatit 60 114 Kč nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni 7.12.2024. Žalovaná však nedodržela sjednaný rozpis měsíčních splátek a splátky úvěru řádně a včas nehradila. Právní předchůdce žalobce proto využil svého smluvního oprávnění a žalované zaslal předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovanou informoval, že úvěr byl ke dni 8.4.2024 zesplatněn (viz čl. 33). V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalované povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Dne 13. 11. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek (viz čl. 13), na základě, které došlo k uzavírání jednotlivých dalších smluv o postupování pohledávek a na základě této smlouvy žalobce nabyl pohledávku za žalovanou (viz čl. 29). Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 44 688,49 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 28 500 Kč, nesplaceného úroku ve výši 14 849,43 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 189,06 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 276,41 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj od 7. 5. 2024 z jistiny ve výši 28 500 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na dluh uhradila 12 000 Kč, která byla alokována na jistinu pohledávky ve výši 28 500 Kč. Žalovaná dne 27. 5. 2024 uhradila 5 000 Kč, dne 3. 7. 2024 uhradila 5000 Kč a dne 3. 10. 2024 uhradila 2 000 Kč. Výše nesplacené jistiny tak činí 16 500 Kč a žalobce požaduje zákonné úroky z prodlení se zohledněním jednotlivých úhrad na pohledávku. Protože žalovaná porušila svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla ji tím povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a tato nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o poskytnutí pohledávky ze dne 6. 5. 2024, a to ve výši 1 189,06 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty, žalobce po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 684 Kč počítané ode dne následujícího po dni zpoplatnění úvěru, tj. 9. 4. 2024 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 28 500 Kč do 3. 5. 2024.Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru žalované posuzoval její úvěruschopnost a vycházel z informací, které zjistil z insolvenčního rejstříku, bankovních registrů klientských informací a nebankovního registru klientských informací.Žalovaná v řízení tvrdila, že na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 25 500 Kč a předložila přehled plateb, ze kterých bylo zjištěno, že na poskytnutý úvěr poukázala 21. 3. 2024 částku 1 500 Kč, 23. 4. 2024 částku 5 000 Kč (tyto platby byly ještě poukázány přímo na účet právního předchůdce žalobce), 27. 5. 2024 částku 5 000 Kč, 3. 7. 2024 částku 5 000 Kč, 3. 10. 2024 částku 2 000 Kč (tyto platby byly poukázány na účet žalobce před podáním žaloby), 16. 12. 2024 částku 3 000 Kč, 29. 1. 2025 částku 3 000 Kč a 18. 3. 2025 částku 1 000 Kč.V průběhu řízení, ale ještě před zahájením prvního jednání ve věci, vzal žalobce svou žalobu co do částky 7 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 17. 12. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 30. 1. 2025 do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 000 Kč jdoucím od 19. 3. 2025 do zaplacení, zpět, když žalovaná mu dne 16. 12. 2024 uhradila 3 000 Kč, 29. 1. 2025 dalších 3 000 Kč a 18. 3. 2025 uhradila 1 000 Kč. Dále potvrdil, že žalovaná jeho právnímu předchůdci zaplatila celkem 6 500 Kč a žalobci celkem 19 000 Kč. Tyto platby byly alokovány na jistinu úvěru. Soud řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil.Dále projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud už jen z tvrzení žalobce dospěl k závěru, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce při jejím uzavření při zjišťování úvěruschopnosti žalované vycházel toliko z registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací) a již nezjišťoval a neprověřil jaké má žalovaná konkrétní příjmy a výdaje, např. výpisy z jejího bankovního účtu. Nesplnil tedy povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože, ale právním předchůdcem žalobce bylo plněno na tuto neplatnou smlouvu finanční částkou ve výši 35 000 Kč a právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobce, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce coby právní nástupce poskytovatele má právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila celkem 25 500 Kč a k vrácení jí tak zbývá poskytnutých 9 500 Kč, které jí soud uložil zaplatit žalobci spol