10 C 4/2021-23 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku 3 297 s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný neuhradil fakturu [číslo] ze dne 29. 6. 2019 (splatnou dne 29. 7. 2019) za poskytnutou zdravotní péči. Žalovaný byl obeznámen se skutečností, že pokud není pojištěn u žádné zdravotní pojišťovny na území ČR, bude muset poskytnutou zdravotní péči uhradit z vlastních prostředků. Žalovaný fakturu do data splatnosti neuhradil, dne 9. 1. 2020 mu byla zaslána upomínka s výzvou k plnění. Ve věci byl dne 2. 2. 2021 vydán platební rozkaz č. j. 10 C 4/2021-12, který se nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného a proto byl usnesením ze dne 26. 2. 2021 č. j. 10 C 4/2021-17 zrušen. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z faktury [číslo] ze dne 29. 6. 2019, splatné dne 29. 7. 2019, bylo zjištěno, že žalobkyně fakturovala žalovanému za zdravotnické služby částku celkem 3 297 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení faktury. Z dodejky je zřejmé, že písemnost byla zaslána žalovanému. Dle § 1724 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotní péče zdravotně pojištěn, a proto je povinen poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků. Poskytnutím služby tak došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí lékařské péče, přičemž k úhradě je z důvodu absence jeho pojištění povinen žalovaný. Proto soud žalobě vyhověl jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.