4 C 42/2021-33 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, které by uložilo žalovanému vyklidit byt [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa], [obec] s odůvodněním, že žalovaný užívá byt na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 5. 2004. Dle výpovědi z nájmu bytu však nájem skončil 21. 12. 2020 a žalovaný byl vyzván, aby byt vyklidil do jednoho měsíce. To žalovaný neučinil a to ani v dodatečné lhůtě, kterou mu žalobkyně stanovila do 11. 3. 2021. Jako nájemce byl žalovaný povinen platit žalobkyni nájemné a zálohy za služby spojené s nájmem ve výši 4 992 Kč měsíčně. Žalovaný však nájemné za listopad a prosinec 2019 a za leden 2020 nezaplatil a žalobkyně proto nájem bytu vypověděla. Požádala o náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek a právní zastoupení. Žalovaný při jednání vysvětlil, že se dostal do platební neschopnosti poté, kdy byl dlouhodobě nemocen a kdy mu byl přiznán částečný invalidní důchod ve výši 9 120 Kč měsíčně. Byl si vědom, že žalobkyni dluží nájemné, ale proklamoval, že je schopen si zajistit finanční prostředky a dluh, který ke dni 31. 5. 2021 představoval přes 80 000 Kč, uhradit. Žalobkyně poskytla, stejně jako soud, žalovanému časový prostor k úhradě dluhu a k případnému novému uzavření smlouvy, žalovaný však závazek vůči žalobkyni nesplnil, k dalšímu nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil a soud proto, dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobkyně mimo jiné vlastní byt [číslo] v domě [adresa] v obci [část obce], ul. [ulice], [obec]. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že byt o velikosti 2+1 [číslo] užívá žalovaný na základě nájemní smlouvy z 1. 5. 2004, která byla uzavřena na dobu neurčitou. Evidenčním listem má soud za prokázané, že od 1. 1. 2020 představovalo nájemné a zálohy za služby u zmíněného bytu částku 4 992 Kč. Výpovědí ze dne 8. 12. 2020, kterou žalovaný převzal dle doručenky poštovní zásilky dne 10. 12. 2020, bylo prokázáno, že žalobkyně vypověděla nájem bytu, protože nájemce porušuje svoji povinnost zvlášť závažným způsobem, když neplatí nájemné od listopadu 2019. Dopisem ze dne 9. 2. 2021 byl žalovaný vyzván, aby byt vyklidil, neboť nájem k bytu skončil dne 21. 12. 2020, a přestože byl ve výpovědi vyzván, aby byt nejpozději do jednoho měsíce vyklidil, nestalo se tak. Podle § 1042 zák. č. 89/2016 Sb., občanský zákoník (dále o. z.) se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje, nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaný jako nájemce bytu, zvlášť závažným způsobem porušoval povinnosti nájemníka a poté, kdy došlo k výpovědi nájmu, tedy od 21. 1. 2021 užívá byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu a soudu nezbylo, než žalobě vyhovět. Při úvaze o tom, zda vázat vyklizení bytu na přidělení bytové náhrady, vzal soud v úvahu i rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. ze 17. 12. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2319/2003, z 18. 5. 2004, sp. zn. 26 Cdo 538/2003, z 29. 3. 2006 sp. zn. 26 Cdo 2146/2005 nebo z 23. 4. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2001/2008) a skutečnost, že žalovaný byl opakovaně upozorněn na to, že nájemní smlouva skončila a obnovena nebude právě proto, že neplnil své povinnosti nájemce. Jde-li o užívání bytu po skončení nájmu, nelze zásadně vyklizení bytu vázat na zajištění bytové náhrady. Na tom nemohou změnit nic ani okolnosti, vztahující se případně k sociální situaci žalovaného. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud vzal v projednávané věci v úvahu věk a sociální postavení žalovaného a poskytl mu k vyklizení bytu lhůtu delší, byť by žalovanému již od podání výpovědi mělo být známo, že byt vyklidit musí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř., podle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Jak již bylo uvedeno, žalovaný je po dlouhodobé pracovní neschopnosti a přiznání částečného invalidního důchod a i s ohledem na věk je v nelehkém sociálním postavení, které se promítá i do jeho uplatnění na trhu práce. Soud má proto za to, že je na místě úspěšné žalobkyni náklady řízení nepřiznat.