5 C 101/2020-100 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem výše uvedeného pozemku alternativně buď z titulu směnné smlouvy uzavřené v roce 1975, anebo z důvodu vydržení. Žalobce je zapsaným vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú [obec], předchozím vlastníkem byli manželé [celé jméno svědka], nar. 1929 a [jméno] [příjmení], nar. 1927. Žalovaní jsou každý jednou třetinou od roku 2016 spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], předchozím vlastníkem do roku 1994 byli manželé [příjmení] [celé jméno žalovaného], nar. 1911 a [jméno] [celé jméno svědkyně], nar. 1915 a následně jejich syn [celé jméno žalovaného]. Právní předchůdci v roce 1975 uzavřeli smlouvu, na základě které došlo k výměně částí těchto dvou pozemků oproti vyplacení částky 1 700 Kč ze strany právního předchůdce žalobce, avšak tato výměna nebyla promítnuta v evidenci nemovitostí u pozemku, který nabyl právní předchůdce žalobce. Obě strany se však podle této dohody chovali, právní předchůdci žalobce užívali část pozemku [parcelní číslo] jako vlastní, nejdříve ji oplotili a pak na ní postavili garáže. To je dále patrné ze žádosti odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ze dne 16. 6. 1963, po níž následovalo stavební řízení založené stavebním povolením uvedených garáží vydaným 15. 8. 1983. Právní předchůdci žalobce se v roce 1985 snažili rozpor mezi skutečným a zapsaným stavem zhojit, což dokládá vyplněný dotazník – česné prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy, když tento převod byl poté schválen MNV v [anonymizováno], následně byl v roce 2010 ze stejného důvodu vypracován geometrický plán [číslo] 2010 vypracovaný [anonymizováno] geodetickou kanceláří a schválený katastrálním úřadem dne 6. 12. 2010, který respektuje skutečné hranice užívání pozemku. Právní předchůdce žalovaných přislíbil podepsat souhlasné prohlášení za účelem vkladového řízení, bohužel k tomu nikdy nedošlo. Při prvním jednání žalobce nebyl schopen specifikovat, jaký pozemek byl na základě smlouvy z roku 1975 zapsán ve prospěch žalovaných, soud tedy považuje toto tvrzení za chybu s tím, že žalobní tvrzení je, že nebyl zapsán ani jeden ze směňovaných pozemků. Dále již žalobce trval na tom, že nabyl pozemek vydržením. Smlouva z roku 1975 se nedochovala, doložená listina na č. l. 12 (prohlášení o výměně) je pouze potvrzením toho, že taková smlouva uzavřena byla. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout a přiznat jim náhradu nákladů řízení, protože vyvrátili tvrzení, že by právní předchůdci žalobce užívali předmětný pozemek v dobré víře. Již od počátku tito v dobré víře nebyli a v průběhu následujících let opakovaně se úředně se snažili domoci rozhodnutí, že pozemek vlastní. O dobré víře by se dalo hovořit tehdy, pokud by pozemek nejenom užívali, ale v průběhu vydržecí doby nečinili žádné kroky k nápravě. Z toho, že se právní předchůdci žalobce obraceli na úřady, je zřejmé, že v dobré víře nebyli. K dokladu o směně pozemků žalovaní uvedli, že takový„ papír“ si může vyrobit kdokoliv a nebyl navržen znalecký posudek k prokázání pravosti této listiny. Do doby, než započal soud, o této listině žalovaný nevěděl. V řízení o povolení stavby v roce 1983 nebylo zjištěno, kde předmětné stavby garáží, ke kterým bylo vydáno stavební povolení, měly stát, hovoří se tam pouze o tom, že je to vedle mateřské školy, což platí i pro pozemek p. [číslo] stavební úřad výslovně zmiňuje, že má být stavba na pozemku p. [číslo]. Žalovaní upozorňují na institut stavby na cizím pozemku, který výsledek stavebního řízení může vysvětlit. Žalobce, ačkoliv měl, tak v roce 2010 nenechal rozdělení pozemku zapsat, tím by ale došlo pouze k rozdělení pozemku ve vlastnictví jednoho vlastníka – p. [číslo]. Naléhavý právní zájem je dán tím, že bez soudního určení nelze zapsat žalobce do katastru nemovitostí jako vlastníka. Svědek [celé jméno svědka], [datum narození], otec žalobce, vypověděl, že v budově, kde bydlí, byla hospoda a před ní trojúhelníkový pozemek, kam chodili hosti na záchod. Když [celé jméno žalovaného] ten dům koupil, tak se domluvil s jeho otcem, že ty záchody vybourají a vymění tento trojúhelník za část pozemku pod chlívci a otec k tomu ještě něco doplatil. V době, kdy se stavěly garáže, svědek přišel z vojny a byl u toho. Pan [celé jméno žalovaného] s tím souhlasil a kladl si podmínku, že vzadu na těch garážích nesmí být čiré sklo.„ Babské řeči“ o tom, že pozemek není jejich, se objevily až v době, kdy pozemek zdědili ti tři hoši (žalovaní). Otec svědka po výměně pozemek oplotil, později byl plot opraven a dřevěné trámy byly nahrazeny kovovými sloupky. [celé jméno žalovaného] poprvé mluvil o tom, že tam ten plot být nemá, až krátce před odchodem do domova důchodců, byl psychicky nemocný. Svědkyně [celé jméno svědkyně], matka žalovaných, se na počátku výslechu snažila zjevně svědčit ve prospěch žalovaných, později však k dotazům uvedla, že sousedi si nejdříve pozemek zahradili a teprve potom na nich postavili garáže. K dotazu, zda mezi panem [celé jméno žalovaného] starším a panem [celé jméno svědka] starším byla nějaká dohoda týkající se pozemků pod garážemi, svědkyně odpověděla, že [celé jméno svědka] měli vedle svého domu staré záchody, protože to byla dřív hospoda a ty záchody zbourali, tam si udělali plot a hotovo. Neví, jestli ten kousek vyměnili za kus zahrady, myslí si, že by děda v životě nedal, aby někdo zabral takový kus zahrady, za takový malý kousíček. Z listiny označené„ dotazník a čestné prohlášení“ ze dne 2. 7. 1985 soud zjistil, že jej podepsal za převodce [celé jméno žalovaného] [obec], [datum narození] a [celé jméno svědkyně] [anonymizováno], [datum narození], a za nabyvatele [celé jméno svědka], [datum narození] a [příjmení] [jméno], [datum narození]. Podle textu je převáděná nemovitost„ parcela st. [číslo]“, v článku 6 - Dohodnutá cena za nemovitosti je uvedeno„ výměna-v ceně vyrovnány“. Dokument razítkem a podpisem opatřil MNV v [anonymizováno] s tím, že s převodem pozemku souhlasí. Geometrickým plánem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku byl z pozemku [parcelní číslo] o výměře 1604 m2 oddělen na pozemek p. [číslo] o výměře 225 m2 a pozemek st. 540 o výměře 53m2 – způsob využití stavba bez č.p./č.e. - garáž. Dále byl z pozemku p.č. st. [číslo] oddělen pozemek [parcelní číslo] o výměře 21 m2. Žalobce dále doložil ručně psanou listinu z 10. 5. 1975, podepsanou [jméno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno svědka] s textem„ Já [obec] [celé jméno žalovaného] souhlasím s výměnou pozemku, který sousedí dvorkem pana [celé jméno svědka]. Rozdíl v ceně jsme vyrovnány“; pod tím je zapsaná částka slovy i písmem 1 700 Kč. [ulice] povolení ke stavbě garáže o dvou stáních s dílnou u RD [adresa] v [anonymizováno] bylo vydáno Okresním národním výborem v [obec] – odborem výstavby a územního plánování, č. j. 1002/83 dne 15. 8. 1983. Z textu se podává, že vzdálenost stavby od obvodní zdi MŠ bude nejméně 1,8 m, jedná se o stavbu p. č. st. [číslo], vydané pro [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dne 16. 6. 1983 podal [celé jméno svědka] žádost o vynětí 364 m2 půdy ze zemědělského půdního fondu za účelem výstavby garáže s tím, že pozemek je v jeho vlastnictví. Číslo pozemku je těžko čitelné, ale zřejmě se jedná o [číslo]. Dle dalšího textu má pozemek v trvalém užívání na základě rozhodnutí ONV [obec] ze dne 16. 6. 1983. Dle výpisu z katastru nemovitostí nabyl žalobce pozemek p.č. č. st. [číslo] na základě dědického řízení ke dni 20. 10. 2014 a část darovací smlouvou ke dni 11. 2. 2019. Žalovaní nabyli pozemek [parcelní číslo] na základě dědického řízení ke dni 20. 7. 2016. Z přiloženého spisu [číslo], zaslaného obecním úřadem Břasy, soud zjistil, že zde o sousedech není ani zmínka. Žalobce však při posledním jednání doložil výzvu stavebního úřadu ze dne 24. 2. 1986, č. j. Výst/86, adresovanou [celé jméno svědka], kterou stavební úřad oznamuje, že dne 4. 3. 1986 provede kontrolu stavby garáže – kolny, na kterou bylo vydáno stavební povolení č. j. 1002/83 a žádost, aby se jmenovaný dostavil a byl k dispozici pracovníku stavebnímu úřadu. Tento doklad tak vyvrací tvrzení žalovaných o tom, že v tomto stavebním řízení se úřad nebyl podívat na místě samém a mohl tak povolit stavbu na jiném pozemku, než uvedeném. Ze spisu stavebního odboru MÚ [obec] sp. zn. MěÚ/15/2011 soud zjistil, že řízení bylo zahájeno na žádost [celé jméno žalovaného] ze dne 11. 10. 2010 o prošetření nepovolené stavby garáže, řízení probíhalo dle § 125 zák. č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, což je jediný právní prostředek, jak nahradit chybějící doklady. Při jednání na místě dne 5. 11. 2010 byli účastny obě strany a výsledkem byl závěr, že pan [celé jméno svědka] nechá na k.ú. [obec] zapsat rozdělení pozemku včetně stavby, a to podle geometrického plánu uvedeného ve výroku tohoto rozsudku, termín do 31. 12. 2010. Strany označili za nesporné, že garáž stojí na části pozemku, který je předmětem žaloby, a dále, že geometrický plán uvedený ve výroku I. kopíruje hranice skutečného užívání pozemku stranami tohoto řízení. Při druhém jednání soud poučil žalované dle § 118a ods