5 C 197/2021-10 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 2 055 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa]. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 21. 8. 2014 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobců, společností [právnická osoba] a žalovanou má soud za zjištěné, že společnost [právnická osoba] se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [část obce a číslo], [obec] a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 2 243 Kč za spotřebu elektřiny v období od 21. 8. 2017 do 15. 8. 2018, dle tvrzení žalobkyně na tuto fakturu žalovaná uhradila částku 1 500 Kč. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 1 312 Kč za spotřebu elektřiny v období od 16. 8. 2018 do 6. 2. 2019. Ze smlouvy mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 13. 10. 2017 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, přičemž žalovaná své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když neuhradila výše uvedené vyfakturované částky. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu, když k postoupení pohledávky došlo podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku. Protože dlužná částka nebyla žalovanou do rozhodnutí soudu uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturou stanoveném datu splatnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b jedná se o tzv. formulářovou žalobu, žalobkyně u zdejšího soudu podává celou řadu skutkově shodných žalob, např. ve věci 5 C 161/2019 nebo 5 C 120/2020 nebo 5 C 50/2021) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 055 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.