5 C 62/2019-139 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobce podal dvě žaloby, první vedenou pod sp. zn. 5 C 62/2019 pro zaplacení částky 78 000 Kč s příslušenstvím s titulu náhrady nemajetkové újmy spojené s trestním řízením ve věci Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 11 T 11/2015, které trvalo od zahájení trestního stíhání 14. 8. 2014 až do zproštění obžaloby rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, tedy téměř čtyři roky. Druhou žalobou vedenou původně pod sp. zn. 6 C 133/2019 se domáhal zaplacení částky 163 350 Kč z titulu náhrady nákladů na zajištění znaleckého posudku [celé jméno znalce]. Soud řízení pod sp. zn. 6 C 133/2019 připojil ke sp. zn. 5 C 62/2019. Soud došel k následujícímu skutkovému stavu. Žalobce uplatnil náhradu škody u žalovaného dne 26. 9. 2018. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 18. 6. 2019 vyhověla požadavku na zaplacení náhrady vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 99 559,52 Kč a náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 40 600 Kč, ve zbylé části (uplatněné žalobou) nárok odmítla ze stejných důvodů, jako je uvedeno shora. Ze spisu 1 T 11/2015 soud zjistil, že dne 19. 6. 2015 vyhlásil prvostupňový soud odsuzující rozsudek, podle kterého se žalobce dopustil přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, když ramenem pásového rypadla zavadil o vodorovné táhlo již namontovaného vazníku, v důsledku čehož došlo k jeho pádu, mimo jiné i na záda poškozeného. Soud vycházel i z výslechu znalce z oboru statika stavebních konstrukcí Ing. [jméno] [příjmení], podle kterého by se konstrukce nemohla zbortit bez vnějšího impulsu, přestože prvotní příčinou pádu bylo vadné provedení kotvení konstrukce. Znalecké posouzení Ing. [příjmení] soud odmítl. Dále soud vycházel z prověrky na místě [celé jméno znalce], který k předchozímu znalci vytknul, že nebyl vzat v potaz dynamický jev a dále že první otěry na rameni bagru jsou ve vzdálenosti od nejvyššího bodu ramene 70 – 80 cm, ale bagr byl postaven do vzdálenosti horizontálně cca 1,25 m od vazníku. Soud ovšem měl za to, že tyto skutečnosti nevylučují v obžalobě uvedený průběh děje. Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 20. 8. 2015 prvostupňový rozsudek zrušil s tím, že rozhodujícím důvodem zrušení je to, že měsíc po vyhlášení prvostupňového rozsudku zpracoval znalec [příjmení] [celé jméno znalce] druhý dodatek ke svému posudku, z něhož vyplývá, že nelze jednoznačně vyloučit i vyvolání případného samovolného pádu konstrukce bez zachycení bagrem, to je ale nutné detailně posoudit znalcem z oboru statiky. Dalším důvodem zrušení bylo to, že obžalovaný doručil další znalecký posudek Ing. [jméno] [jméno], podle kterého konstrukce byla tak špatně vyhotovena, že k jejímu zřícení mohlo dojít i za bezvětří a dokonce i bez nulové montážní vodorovné síly, uvedené sloupy byly prakticky v havarijním stavu. Tento znalec se přiklonil k závěru, že příčina pádu sloupu byla způsobena montážní firmou svou neodborností a nedbalostí až do krajního rizika. Dne 17. 12. 2015 vyhlásil prvostupňový soud druhý odsuzující rozsudek, při kterém zhodnotil i nově doložené znalecké posudky a došel k závěru, že obžalovaný byl při manipulaci s rypadlem neopatrný, rameno rypadla nebylo natažené, jak tvrdil, ale ohnuté tak, že při průjezdu pod druhým vazníkem byl vrchol ramene nad úrovní spodní hrany vazníku. Odvolací soud svým usnesením ze dne 23. 2. 2016 zrušil i druhý prvostupňový rozsudek. Z odůvodnění se podává, že to, že daný případ je problematický, je zřejmé už z toho, kolik znalců se touto kauzou zabývalo a také z toho, že se posudky neobešly bez průběžného doplňování. Otěrové a třecí stopy mohly vzniknout až při dopadu konstrukce. Odvolací soud uložil soudu prvostupňovému vypracovat revizní posudek znaleckého ústavu, právě pro velkou složitost odborného posouzení případu. Okresní soud poté rozsudkem ze dne 19. 4. 2018 obžalovaného zprostil obžaloby s odůvodněním, že revizní znalecký posudek s ohledem na zajištěné stopy nemohl dospět k jednoznačnému závěru, nicméně se přiklonil k tomu, že s ohledem na zajištění vazníků bylo možné, aby vazník spadl bez významnějšího dalšího impulsu, respektive mohl spadnout sám i bez střetu s ramenem rypadla. V připojeném spise žalobce doložil fakturu [číslo] ze dne 10. 10. 2016 splatnou dne 30. 9. 2016 vystavenou dodavatelem [celé jméno žalobce] – BRAVOS na částku 57 475 Kč, a to za pronájmy, přejezdy a přestrojení bagru pro provádění expertíz nutných pro zpracování znaleckých posudku ve věci OS [obec] sp. zn. 1 T 11/2015. Přílohou faktury je rozpis prací, kde je mimo jiné účtována hodinová mzda pracovníka 280 Kč, zápůjčka bagru po 750 Kč/hod, práce za demontování prodlužovacího nástavce ramene 3 hodiny po 280 Kč, přejezd bagru z haly Kruhovka do [obec a číslo] hodiny po 750 Kč a přestrojování práce 8 hodin po 450 Kč. Výpisem z účtu žalobce doložil, že tuto platbu uhradil dne 17. 8. 2017. Dále žalobce doložil fakturu [číslo] vystavenou 29. 12. 2015 a splatnou dne 12. 1. 2016, vystavenou dodavatelem PVC – [právnická osoba] na částku 105 875 Kč, a to za„ práce spojené s přípravou haly pro provádění expertíz, které byly nutné pro zpracování znaleckých posudku v souvislosti s řízením u OS [obec], sp. zn. 1 T 11/2015“. Přílohou této faktury je soupis prací, podle kterého se jedná o převoz vazníků a přípravě haly ve dne 27. – 28. 4. 2015, 5. a 8. 6. 2015 a 9. - 10. 7. 2015. V podrobném rozpočtu prací jsou uvedeny např. montáž ocelových vazníků za 1 210 Kč, ochranné krytí betonové podlahy 3 000 Kč, přesun sutě 17 920 Kč atd. I k této faktuře žalobce výpisem z účtu doložil, že částku uhradil, a to dne 3. 2. 2016. Ze spisu soud dále zjistil, že dne 1. 9. 2014 obviněný podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kde mimo jiné tvrdil, že obvinění nekoresponduje se znaleckým zjištěním z oboru stavebnictví a statika v konstrukcích pozemních staveb a s posudkem Ing. [příjmení]. Stížnost byla zamítnuta usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 18. 9. 2014. Dne 30. 10. 2014 podal obviněný návrh na doplnění vyšetřování, a to o vyhodnocení vzniku deformačních a otěrových stop, obstarání zprávy o větru v době nehody, doplnění znaleckého posudku MUDr. [příjmení] o stanovení mechanizmu zranění poškozeného a provedení vyšetřovacího pokusu za účasti znalců [příjmení] [příjmení] a Ing. Cuhry. Tyto návrhy byly odmítnuty ze strany PČR dne 7. 11. 2014. Dne 30. 1. 2015 podal obviněný návrh na doplnění vyšetřování, a to zadání znaleckého posudku ústavu, neboť znalec [příjmení] [příjmení] si v jednotlivých odpovědích ve svém výslechu odporuje. Tento návrh byl ze strany PČR dne 3. 2. 2015 zamítnut. Dále soud vycházel z výpovědi znalce [celé jméno znalce]. Podle § 1 odst. 1, 3 zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 písm. a) tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dne dne 21. 10. 2019 soud vyhlásil rozsudek č.j. 5 C 62/2019-61, kde žalobě vyhověl co do částky 163 350 Kč s přísl. a v části na zaplacení částky 78 000 Kč s přísl. žalobu zamítl. Vyhověl žalobě v části na zaplacení nákladů spojených s obstaráním dodatku znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], a to z důvodu, že bylo prokázáno, že tyto náklady byly vynaložené účelně a vedly ke konečnému zproštění obžaloby obžalovaného – v projednávané věci žalobce. Zamítl druhou žalobu na zaplacení odškodnění i materiální újmy, neboť ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nedošel k závěru, že by trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouho. Odvolací soud svým usnesení ze dne 4. 5. 2020 č.j. 11 Co 9/2020-97 zrušil prvostupňový rozsudek ze dne 21. 10. 2019 č.j. 5 C 62/2019-61 a soudu uložil několik závazných pokynů. Předně uvedl, že soud rozhodl o jiném nároku, a to o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení, namísto požadované náhrady újmy způsobené trestním stíháním neskončeným odsuzujícím rozsudkem. Dále uložil vyzvat žalovaného ke sdělení obdobné judikatury, vztahující se k projednávané věci s tím, že pokud žalobce judikaturu nesdělí, je soud povinen ji zjišťovat sám. Dále uložil vyzvat žalobce k upřesnění skutkových tvrzení o dopadech trestního stíhání do jeho osobnostní sféry, dále zkoumat účelnost nákladů na tři vynaložené pokusy znalce a vypořádat se s tím, že náklady na dva z nich měl platit