5 C 88/2020-194 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobci se domáhali určení vlastnického práva k výše uvedeným nemovitostem s tím, že je nabyli trhovou smlouvu z první poloviny roku 1957, alternativně vydržením. Jaroslav Brožík st. (narozen 15. 2. 1930) zemřel dne 1. 3. 2011 a se svojí manželkou – žalobkyní [číslo] měl ke dni úmrtí ve společném jmění manželů (dále jen„ SJM“) rodinný dům [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú [obec]. V dědickém řízení byl zjištěn nesoulad mezi zápisem v katastru nemovitostí a skutečným stavem, že pozemek, na kterém dům stojí, a vedlejší pozemek p. [číslo] (zahrada) nejsou evidovány v SJM uvedených manželů. Žalobci jsou dědici, tedy právními nástupci Jaroslava Brožíka st. Trhovou smlouvou z první poloviny roku 1957 nabyli manželé Brožíkovi nemovitosti od právních předchůdkyň žalovaných, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Předmětná trhová smlouva se ale nedochovala, je ovšem nepochybné, že manželé Brožíkovi užívali předmětný pozemek jako vlastníci od roku 1957 minimálně do roku 2011. Naléhavý právní zájem je dán tím, že bez rozhodnutí soudu není možné dodatečně projednat dědictví po zemřelém. 2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci nemohli pozemky nerušeně užívat od roku 1997 do roku 2011, kdy zemřel Jar. Brožík starší, protože v roce 1996 byl Jaroslav Brožík starší vyzván k doložení důkazů o vlastnictví pozemků pod stavbou v jeho vlastnictví, a to neučinil. Žalobci tvrdí, že měli k dispozici předmětnou trhovou smlouvu až do roku 2008, za této situace by Jaroslavu Brožík staršímu nic nebránilo, aby tuto smlouvu katastrálnímu úřadu předložil. Úřady jednaly s panem Brožíkem jako s osobou s užívacím právem, nikoliv s právem vlastnickým, a to pouze ve vztahu k předmětné budově. Ve vztahu k pozemku s ním jednali pouze jako s budoucím vyvlastnitelem. 3. Soud dne 8. 3. 2021 rozsudkem č.j. 5 C 88/2021-137 na základě důkazů popsaných v odůvodnění tohoto rozsudku žalobě vyhověl, odvolací soud usnesením ze dne 18. 5. 2021 č.j. 61 Co 72/2021-157 prvostupňový rozsudek zrušil a uložil soudu zabývat se otázkou existence trhové smlouvy, od které se musí odvíjet dobrá víra. Uložil soudu, aby poučil žalobce o nedostatečném tvrzení o existenci této smlouvy a dále je poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Ve svém usnesení uvedl, že existence tvrzené smlouvy z roku 1957 nebyla postavena najisto. Listiny provedené k důkazu dle názoru odvolacího soudu samy o sobě nemohou založit dobrou víru žalobkyně a) a jejího manžela Jaroslava Brožíka st., neboť se nejedná o nabývací titul, byť je v listinách svým způsobem potvrzováno vlastnictví předmětných pozemků. Nabýt vlastnictví věcí vydržením může jen oprávněný věřitel, který vzhledem ke všem okolnostem je v dobré víře, že mu svědčí nabývací titul. Ke geometrickému plánu provedenému k důkazu uvedl, že ten evidentně nebyl vyhotoven za účelem převodu předmětného pozemku mezi paní [příjmení] a dalšími spoluvlastníky na Jaroslava Brožíka st.. Dále uložil zkoumat to, zda paní [příjmení] jednala za všechny tři spoluvlastnice na základě zplnomocnění, když dosud takový skutkový stav nebyl prokázán. Dále vytkl prvostupňovému soudu, že se nevypořádal s námitkou žalovaných, proč nebyla trhová smlouva doložena v roce 1996 na výzvu katastrálního úřadu, když tomu Jaroslavu Brožíkovi st. nic nebránilo, neboť k její údajné ztrátě mělo dojít až v roce 2008. Je zřejmé, že pan Brožík na tuto výzvu reagoval, ale doložil pouze vlastnictví rodinného domu. 4. Na výzvu soudu poté žalobci odstranili odvolacím soudem vytknuté vady žaloby a upravili petit tak, že navrhují určit, že pozemek péče st. 743 a pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] byly ke dni 1. 3. 2011 ve společném jmění manželů Jaroslava Brožíka, [datum narození] a zemřelého 1. 3. 2011, a Marie Brožíkové, [datum narození]. Po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobci navrhli výslech devíti svědků, dále účastnické výslechy a dále soud k návrhu žalobců vyžádal spis Státního okresního archivu [obec], ze kterého zjistil, že obsahuje pouze několik stránek. První je rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě ze dne 25. 4. 1968, spis č.j. zem [číslo], adresované Jaroslavu Brožíkovi st., kterým bylo vyňato 0,04 ha půdy jakožto část p. [číslo] v k.ú. [obec] pro výstavbu rodinného domu. Podepsán vedoucí odboru [příjmení]. Dále spis obsahuje samotnou žádost o vynětí půdy, podepsanou Jaroslavem Brožíkem, která došla Okresnímu národnímu výboru v [obec] dne 18. 4. 1968, přílohou této žádosti bylo potvrzení Místního národního výboru ve [obec] ze dne 29. 9. 1968 o tom, že Jaroslav Brožík st. vlastní stavební parcelu p. [číslo] v k.ú. [obec]. Další listinou je souhlas Okresního národního výboru v [obec] ze dne 18. 3. 1968 s vynětím 400 m2 půdy parc. p. [číslo] ke stavbě rodinného domu manželů [příjmení]. Dále je obsahem spisu již jen záznam o místním šetření ze dne 23. 4. 1968, jehož se účastnili pouze s . [příjmení] a jeho kolega [příjmení]. 5. Při jednání žalovaní označili za nesporné, že žalobci resp. právní předchůdci užívali předmětný pozemek v rámci uceleného celku, když na pozemku se nachází dům a pozemek je zřejmě oplocen. Proto žalobci vzali zpět návrh na místní šetření. 6. Soud vyslechl žalobkyni Janu Starou, která uvedla, že parcelu ve [obec] koupil její tatínek od paní [příjmení] a také tento pozemek oplotil. Žádnou kupní smlouvu neviděla, viděla pouze doklad o předání peněz v hotovosti. Žalobkyně uvedla, že řada domů pod nimi existovala již v době, kdy pozemek získali, tam bydlí pan Benda, Tyrpekla [anonymizováno]. V jejich řadě byli první, kdo postavil. Žalobce Jaroslav Brožík, [datum narození], rovněž vypověděl, že žádnou kupní ani směnovou smlouvu neviděl. Do předmětného domu jezdili jako děti. Jeho otec byl cca tři roky před svou smrtí v [obec] za nějako příbuznou paní [příjmení], jel jí ukázat tu smlouvu, co s ní sepsal. Cestou domů ho ale smetl kamion a listiny se ztratily. O tom, že pozemek není jejich, se dozvěděli až v dědickém řízení po otci. 7. Soud vyslechl navržené svědky Vladislava Fialu, Pavla Tyrpekla, Zdeňka Tomáše, Marii Režňákovou a Václava Bendu a všichni shodně prohlásili, že o smlouvě mezi manželi [příjmení] a paní [příjmení] vůbec nic neví, žádnou smlouvu neviděli, ani o jejím uzavření neslyšeli. Svědek Fiala navíc uvedl, že rovněž kupoval pozemek od paní [příjmení], přímo ve stánku jí pozemek zaplatil, šlo o částku 3 650 Kč, žádný papír při tom nepodepisoval. Svědci dále potvrdili, že předmětný pozemek je již desítky let oplocen. 8. Soud zamítl důkazní návrh na výslech manželů [příjmení], svědka Jiřího Kysilka a Evy Pelikánové. U prvních třech kvůli tomu, že žalobci tyto svědky nedostatečně identifikovali. Z úředního záznamu na č.l. 188 se podává, že na žalobcem uvedené adrese se zdržuje jiná osoba než navržená k výslechu, a to [jméno] Černá, [datum narození], namísto [jméno] [příjmení], [datum narození]. U dalších svědků – manžela paní [příjmení] a pana Kysilka nebylo doplněno datum narození a co se týče svědkyně Evy Pelikánové, tak ta telefonicky sdělila, že má průkaz ZTP/P, velmi špatně chodí, musela by ji přivézt sanitka. Z výslechu se omluvila s tím, že pokud má být vyslýchána ohledně sousedů [anonymizováno], tak ona se nastěhovala až v roce 1982 a o pozemcích žalobců nic neví a určitě neví nic o jejich smlouvách. Další důvod zamítnutí těchto důkazů je ten, že jde o důkazy zjevně nadbytečné, protože sama žalobkyně Jana Stará vypověděla, že dříve, než Jaroslav Brožík st. začal stavět na předmětném pozemku, tam bydleli pouze svědci Benda, Tyrpekla [anonymizováno] a tito svědci vyslechnuti byli. Tito svědci, ani oba vypovídající žalobci o předmětné smlouvě nevěděli a nikdy ji neviděli, je tak evidentní, že o ní nic neví ani sousedi, kteří se přistěhovali až později. Žalobci neuvedli žádné skutečnosti o tom, že by tito svědci byli s trhovou smlouvou nějak konfrontováni. 9. Podle § 132a odst. 1 obč. zák., účinného od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci. Podle § 135a odst. 1 tohoto zákona vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Podle § 507a odst. 1 zák. č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy, pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanovením tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. 4. 1964 do 1. 4. 1983. Podle § 134 ods. 1 obč. zák., účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 10. Předně soud konstatuje, že prvostupňový soud je vázán právním názorem odvolacího soudu, který byl odlišný od právního názoru soudu prvostupňového. Na rozdíl od něj totiž odvolací sou