8 C 201/2020 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 8.11.2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 66 248 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytování podpory, jejímž předmětem byla povinnost žalovaného uhradit žalobkyni částku 70 000 Kč, pokud nenastoupí u žalobkyně do zaměstnání do 1.9.2019 a nesetrvá v zaměstnání u žalobkyně po dobu 5 let, protože žalobkyně uhradila za žalovaného náklady spojené se získáním řidičského oprávnění skupiny C, CE a vstupního profesního školení. Částka 70 000 Kč byla ujednána jako paušalizovaná náhrada těchto nákladů. Žalovaný shora uvedené podmínky nedodržel a svůj dluh ve výši 70 000 Kč dne 11.5.2020 písemně uznal a zavázal se jej uhradit ve splátkách s tím, že pokud bude v prodlení byť jen s jedinou splátkou déle než 3 dny, nastane splatnost celého dluhu. Žalovaný však uhradit. Dne 25.5.2020 pouze první splátku ve výši 3 752 Kč, další splátku, splatnou k 25. červnu již neuhradil a celý dluh se tak stal splatným dne 29.6.2020. Na svůj dluh pak již žalovaný ničeho neuhradil, ani když byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o poskytování podpory ze dne 11.6.2019 a z Uznání dluhu ze dne 11. 5. 2020 má soud tvrzení žalobkyně v žalobě za prokázané. Bylo na žalovaném, aby v řízení prokázal, že svůj závazek již uhradil, ale nestalo se tak. Z předžalobní upomínky ze dne 3.8.2020, odeslané dle poštovního archu téhož dne, bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby k plnění svého závazku písemně vyzván. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu Smlouvy o poskytování podpory a v částce 70 000 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Protože žalovaný neprokázal, že by uvedený dluh již uhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zároveň v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přiznal žalobkyni i zákonné úroky z prodlení z této částky, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne 30.6.2020, když právě toho dne se žalovaný s plněním svého dluhu ocitl v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 553 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 313 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 248 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.