8 C 219/2020-19 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 13.10.2020, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 12 266,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [obec a číslo] za období od 18. 10. 2018 do 22. 1. 2020, poplatku za odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, ke kterému došlo v důsledku prodlení žalované s úhradou plateb za odběr elektřiny a dále žalobkyně požadovala přiznání práva na zaplacení dvou smluvních pokut ve výši 240 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 1. 10. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [obec a číslo] a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Z faktury [číslo] vystavené dne 12. 3. 2019 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 3 977 Kč za spotřebu elektřiny v období od 18. 10. 2018 do 1. 3. 2019, a to se splatností do 26. 3. 2019. Z faktury [číslo] vystavené dne 23. 7. 2019 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 6 910 Kč za spotřebu elektřiny v období od 2. 3. 2019 do 19. 7. 2019, a to se splatností do 6. 8. 2019 a z faktury [číslo] vystavené dne 9. 2. 2020 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 2 966,88 Kč za spotřebu elektřiny v období od 20. 7. 2019 do 22. 1. 2020, a to se splatností do 24. 2. 2020. Z tvrzení žalobkyně v žalobě má soud za prokázané, že žalobkyně provedla částečnou úhradu na první shora uvedenou fakturu, a to dne 31.7.2019 částkou 1 000 Kč a dále že žalobkyně provedla částečnou úhradu na druhou shora uvedenou fakturu, a to dne 24.8.2020 částkou 2 005 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 29.1.2020 má soud za prokázané, že jím došlo k vyúčtování odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, přičemž účtovaná částka 907,50 Kč byla v souladu s platným Ceníkem [právnická osoba] Dopisy ze dnů 4. 11. 2019 a 8. 1. 2020 dokládají, že žalovaná byla upozorněna, že je vůči její osobě evidována pohledávka a byla upomínána, aby dlužnou částku uhradila. Z faktury ze dne 9. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala za každou zaslanou upomínku smluvní pokutu ve výši 240 Kč. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetel k tomu, zda mu poručením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, přičemž žalovaná své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když neuhradila cenu za odběr elektrické energie, která jí byla řádně vyúčtována výše uvedenými fakturami. V důsledku prodlení s těmito platbami pak došlo k odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, přičemž náklady s tím spojené byla žalobkyně oprávněna žalované rovněž vyúčtovat, což učinila shora citovanou fakturou. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu i za provedené odpojení. Soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení smluvní pokuty, kterou si účastníci v souladu s výše uvedeným ustanovením § 2048 občanského zákoníku sjednali. Protože dlužné částky nebyly žalovanou uhrazeny ve lhůtě jejich splatnosti a soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když žalobkyně uplatnila svůj nárok na úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 266,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.